8 C 143/2021-114 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2021 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru ze dne 15. 2. 2017, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] s žalovaným pod [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 90.000 Kč za účelem konsolidace závazků, který měl žalovaný splácet v 84. měsíčních splátkách po 1.622,46 Kč a s dohodnutou úrokovou sazbou 9,9 % ročně. Žalovaný však svou povinnost nesplnil a banka proto dopisem z 23. 4. 2020 prohlásila úvěr za splatný v celé výši v souladu se smluvními podmínkami. Žalobce uvedl, že na svůj dluh žalovaný uhradil celkem 53.541,18 Kč. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] hodnotil úvěruschopnost klienta na základě údajů, které uvedl v žádosti, na základě údajů z interních a externích zdrojů. 2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 15. 2. 2017 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček. Touto smlouvou se banka zavázala poskytnout úvěr ve výši 90.000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v 84. měsíčních anuitních splátkách po 1.489,46 Kč, dále se žalovaný zavázal hradit pojištění a poplatky, dohodnutá úroková sazba činila 9,9 %. Strany se dohodly na poskytnutí peněžních prostředků účelově na úhradu dluhu žalovaného u společnosti [právnická osoba] ve výši 30.111, 13 Kč a 29.854,59 Kč. Zbytek byl dohodnut jako neúčelový úvěr. 5. Z čestného prohlášení o zasílání mzdy bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho mzda činila v říjnu 2016 částku 30.040 Kč, v listopadu 2016 částku 23.888 Kč, v prosinci 2016 částku 24.963 Kč, v lednu 2017 částku 22.664 Kč. 6. Z žádosti o úvěr – konsolidace půjček bylo zjištěno, že žalovaný ke svým výdělkovým a majetkovým poměrům uvedl identifikační a kontaktní údaje (trvalou adresu v místě sídla magistrátu), výši průměrného měsíčního příjmu v částce 24.426 Kč a dále uvedl, že nemá žádné nezbytné měsíční náklady, srážky ze mzdy, ani jiné měsíční splátky. Uvedl, že má jednu vyživovací povinnost. Ze svých závazků uvedl závazky vůči [právnická osoba], na jejichž úhradu měl být úvěr použit. 7. Z výpisu z úvěrového účtu, z platební historie úvěrového účtu a z vyjádření žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil 53.541,18 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 1. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. 9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě svého dluhu ve výši 80.118,42 Kč. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 24. 2. 2021. 10. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 4. 2020 adresované žalovanému bylo podáno k poštovní přepravě. 11. Z ostatních listin navržených žalobcem k důkazu nebyly zjištěny skutečnosti podstatné pro následující závěr o skutkovém stavu. <i>12. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>14. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>15. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> <i>16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>19. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 20. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 21. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost příjmů a výdajů žalovaného. Zejména právní předchůdce žalobce jako věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, kolik činí jeho měsíční mzda a jaké jsou jeho reálné výdaje oproti údajům, které uvedl dlužník. Právní předchůdce žalobce v této souvislosti měl učinit jednoduchá a účinná opatření, tj. například zjistit v dostupných registrech dlužníků, zda v nich žalovaný není evidován. Takto právní předchůdce žalobce jako věřitel mohl zjistit skutečnou majetkovou situaci žalovaného např. v registru SOLUS, v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření učinil, a to i přes zjevné skutečnosti, které měly věřitele vést k obezřetnosti (trvalé bydliště žalovaného v místě ohlašovny, nulové výdaje, úvěr pro úhradu již vzniklých dluhů). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnosti dlužníka absolutně neplatná. 22. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 90.000 Kč a uhradil 53.541,18 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 36.458,82 Kč a rovněž je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 o. z. ve spoj