8 C 165/2021-35 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 6. 5. 2021 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění na základě smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou s žalovaným uzavřel dne 26. 2. 2020. Podle této smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč, který měl být žalovaným splacen do 10. 3. 2020, při současně ujednaném poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru. Z tohoto titulu žalobce požadoval celkem 840 Kč za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky (60 Kč denně). Vzhledem k tomu, že žalovaný na svůj neuhradil ničeho, žalobce požadoval úhradu dlužné jistiny včetně poplatku s úrokem z prodlení. Žalobce uvedl, že úvěr byl žalovanému poskytnut převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. 2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Účastníci uzavřeli dne 26. 2. 2020 smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo]. Žalovaný v rámci svých identifikačních a kontaktních údajů uvedl rovněž identifikační číslo organizace [číslo]. Uvedenou smlouvou se žalobce zavázal žalovanému poskytnout částku 3.000 Kč na dobu 14 dnů, při dohodnutém poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplaceného zůstatku. Splatnost úvěru byla dohodnuta na 10. 3. 2020. 5. Z online evidence podnikatelských subjektů vedené Ministerstvem financí České republiky (ARES) bylo zjištěno, že žalovaný není evidován jako fyzická podnikající osoba, ani pod obchodní firmou jako [celé jméno žalovaného], ani pod identifikačním číslem uvedeným ve smlouvě. 6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 2. 2020 [právnická osoba] s.r.o. bylo zjištěno, že z účtu [právnická osoba] bylo poukázáno 3.000 Kč na účet č. [bankovní účet], a to dne 26. 2. 2020. 7. Z výzvy k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ze dne 10. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 10. 11. 2020. <i>8. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>10. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2)</i> <i>12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> 14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Smlouvy o úvěru spadají do oblasti právních vztahů, která je dlouhodobě silně regulována vnitrostátním právem a právními akty EU. Důvodem je veřejný zájem na ochraně osob v postavení spotřebitelů a na eliminaci některých nežádoucích sociálních jevů vznikajících v případech, kdy jsou poskytovány úvěry osobám, které nesplňují požadavky na úvěruschopnost. Odpovědnost za posouzení schopnosti osoby poskytnutý úvěr splácet je na poskytovateli úvěru. V daném případě byl úvěr poskytnut fyzické osobě v údajném postavení podnikatele, což vylučuje aplikaci zákona na ochranu spotřebitele č. 257/2016 Sb. Již prostým nahlédnutím do veřejné bezplatné online evidence podnikajících fyzických osob je možné zjistit, že žalovaný k datu uzavření smlouvy podnikatelem nebyl. Lze proto dovodit, že nesprávný údaj o svém postavení„ podnikatele“ uvedl poskytovateli úvěru za účelem dosáhnout na finanční plnění i bez zkoumání jeho schopnosti úvěr splácet. Bylo však odpovědností žalobce udržovat při výkonu své činnosti takové postupy a pravidla, která jsou vhodná z hlediska řádného poskytování úvěru, případně takové postupy ověřovat a přehodnocovat. Žalobce tak byl povinen snadno zneužitelný a účelový údaj o podnikatelském postavení žadatele o úvěr ověřit, což podle obsahu listin, které předložil, neučinil. Důsledkem je závěr, že žalobce neuzavřel úvěrovou smlouvu s žalovaným v postavení podnikatele, když žalovaný byl při uzavírání smlouvy spotřebitelem a šlo proto o úvěr spotřebitelský podle § 2 zákona č. 247/2016 Sb. 15. Podmínkou platnosti takové smlouvy podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil žádné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované. Žalobce v této souvislosti měl učinit jednoduchá a účinná opatření, tj. například zjistit reálné a kompletní údaje o příjmech a výdajích žalované. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnosti dlužníka pro rozpor se zákonem neplatná. 16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný čerpal 3.000 Kč a neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 3.000 Kč a rovněž je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od data následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě ze dne 10. 11. 2020 a která byla podána k poštovní přepravě dne 10. 11. 2020. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci další nároky nevznikly a žaloba byla proto ve zbytku zamítnuta. 17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 78 % (3.000 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 22 % (840 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady říze