8 C 28/2021-60 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2021 domáhal vůči žalované peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] dne 24. 1. 2018. Podle této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou částku včetně dohodnutých úroků a poplatků ve 13 měsíčních splátkách po 1.300 Kč. Žalovaná však na svůj dluh uhradila pouze 8.300 Kč. Podáním doručeným soudu dne 14. 4. 2021 vzal žalobce svou žalobu v částce 1.250 Kč (smluvní pokuta) zpět. 2. Žalovaná jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Ve věci se dne [datum] a dne [datum] konalo ústní jednání. Žalobce se těchto jednání účastnil a žalovaná se z jednání konaného dne [datum] ze zdravotních důvodů omluvila. Jednání bylo proto ve věci odročeno, avšak žalovaná se k jednání, které se konalo dne [datum] bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl na základě důkazů předložených žalobcem a zjistil tak následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřeli smlouvu dne 24. 1. 2018, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou jistinu vrátit spolu s dohodnými poplatky a úrokem ve výši 6.900 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1.300 Kč. 5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru sepsané téhož dne jako smlouva o úvěru 24. 1. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná úvěrujícímu poskytla identifikační a kontaktní údaje a ke svým výdělkovým a majetkovým poměrům uvedla, že je důchodce, v domácnosti je jedna výdělečně činná osoba, žije s přítelem. Ke svým příjmům uvedla, že je tvoří invalidní důchod ve výši 6.050 Kč. Obchodní zástupce úvěrujícího ověřil tuto skutečnost z ústřižku pro příjemce. Ke svým výdajům žalovaná uvedla celkovou částku 3.000 Kč, což obchodní zástupce úvěrujícího ověřil z čestného prohlášení. 6. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu a výzva byla podána k poštovní přepravě dne 18. 12. 2020. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 24. 6. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. 8. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že část závodu původního věřitele [právnická osoba] byla převedena na společnost [právnická osoba] smlouvou o koupi části závodu. <i>9. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>11. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> <i>13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 18. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalované a neověřil reálnost a úplnost příjmů a výdajů žalované. Zejména právní předchůdce žalobce jako věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, že vůči němu není vedena exekuce a že nemá žádné jiné dluhy, případně v jaké výši. Žalobce v této souvislosti měl učinit jednoduchá a účinná opatření, tj. například zjistit v dostupných registrech dlužníků, zda v nich žalovaná není evidována. Takto právní předchůdce žalobce jako věřitel mohl zjistit skutečnou majetkovou situaci žalované v registru SOLUS, v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnosti dlužníka absolutně neplatná. 19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijala žalovaná jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala 10.000 Kč a uhradila 8.300 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 1.700 Kč a rovněž je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od data následujícího uplynutí lhůty stanovené ve výzvě ze dne 18. 12. 2020, podané k poštovní přepravě dne 18. 12. 2019. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. 20. Ve výroku III. soud rozhodl o zastavení části řízení, ve které vzal žalobce žalobu zpět o přepočtu smluvní pokuty o částku 1.250 Kč v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. 21. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., za situace kdy převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.