8 C 37/2021-70 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 domáhal vůči žalovanému úhrady peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru ze dne 13. 10. 2019, uzavřené pod [číslo]. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému prostřednictvím prodejce úvěr ve výši 19.999 Kč, a to dne 22. 10. 2019 (převod na účet prodejce). Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách po 939 Kč od 15. 11. 2019. Žalovaný však přestal splátky hradit již od druhé měsíční splátky, když na svůj dluh uhradil pouze 1.186 Kč. Žalobce proto požadoval úhradu částky 27.726,20 Kč tvořenou neuhrazenou jistinou, smluvní pokutou, úrokem z prodlení, náklady na upomínky a oznámení. Žalobce dále uvedl, že šetřil schopnost žalovaného úvěr splácet vyhodnocováním informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, registru SOLUS, ostatních registrů a databází na základě uvedených údajů od žalovaného a demografických a statistických informací. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že vykonává trest odnětí svobody ve věznici a není proto zaměstnán. Současně ne vlastní vinou je tzv. čekatelem na práci a má zdravotní potíže. Navrhl, aby mu byla uložena povinnost uhradit dluh formou splátkového kalendáře po ukončení výkonu trestu. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Účastníci uzavřeli dne 13. 10. 2019 úvěrovou smlouvu č. [označení ] [číslo], podle které se žalobce jako věřitel zastoupený zástupcem – prodejcem ([právnická osoba]) zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 19.999 Kč, jako plnou pořizovací cenu zboží (televizoru). Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách po 939 Kč, celkově se zavázal uhradit 33.804 Kč. 5. Ke svým osobním, majetkových a výdělkovým poměrům žalovaný uvedl kontaktní údaje zaměstnavatele ([právnická osoba]), kde byl zaměstnán od 1. 7. 2019, svůj celkový čistý měsíční příjem 15.000 Kč, dále uvedl příjem domácnosti ve výši 45.500 Kč a výdaje na bydlení ve výši 1.500 Kč, ostatní měsíční výdaje 200 Kč. 6. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že poskytl úvěr ve výši 19.999 Kč na účet prodejce [právnická osoba] dne 22. 10. 2019, a to v souladu s mandátní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem jako mandantem a [právnická osoba] jako mandatářem dne 20. 5. 2013. 7. Podle výzvy ze dne 28. 4. 2020 podané k poštovní přepravě nejpozději dne 4. 5. 2020 na adresu, kterou žalovaný uvedl v úvěrové smlouvě, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 23.757,07 Kč do 18. 5. 2020. 8. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že učinil šetření ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr, které tvrdil v žalobě, tj. na základě informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, registru SOLUS, ostatních registrů a databází a demografických a statistických informací. <i>9. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 17. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 18. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy. 19. V daném případě žalobce v žalobě ani netvrdil, že provedl šetření ohledně úvěruschopnosti dlužníka a teprve k výzvě soudu podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. žalobce svá tvrzení doplnil. Žádné listiny však ke svým tvrzením nepředložil a soud tak vycházel ze zjištění získaných z výše uvedených listin. Z těchto listin bylo zjištěno, že údaje o úvěruschopnosti žalovaného žalobce sice částečně zjišťoval, avšak spokojil se pouze s částečnými informacemi poskytnutými žalovaným bez jejich dalšího objektivního prověření, ať na straně příjmové (neověřen zdroj příjmů) či na straně výdajové (neověřeny reálné výdaje). Žalobce neprokázal, že provedl šetření ve veřejně dostupných registrech dlužníků. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná. 20. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyho