8 C 71/2021-82 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 26. 11. 2020 domáhal vůči žalovanému úhrady částky 5.258,34 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 15. 8. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7.500 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit do 14. 10. 2018. Úvěr byl žalovanému poskytnut poté, co věřitel prošetřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce dále uvedl, že žalovaný na svůj dluh uhradil 6.495,66 Kč, které byly započteny na jistinu, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za prodloužení úvěru a na smluvní pokutu. 2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Dne 15. 8. 2018 byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] mezi věřitelem [právnická osoba] jako úvěrujícím a dlužníkem – žalovaným. Touto smlouvou se zavázal věřitel poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 7.500 Kč na dobu 30 dnů. 5. Z fragmentu výpisu z účtu věřitele bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] uvedený i ve smlouvě o úvěru byla věřitelem poukázána částka 7.500 Kč. 6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 26. 5. 2020 podané k poštovní přepravě dne 26. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 11.722,34 Kč ve lhůtě do tří dnů. 7. Z profilu uživatele bylo zjištěno, že žalobce vycházel z údajů o žalovaném, výši jeho příjmů ve výši 16.000 Kč a celkových měsíčních výdajů ve výši 10.000 Kč. Příjem byl tvořen mzdou u zaměstnavatele [právnická osoba] Současně měl věřitel k dispozici výplatní pásek za období 6/2018 ve výši 14.567 Kč. 8. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný byl od [datum] v insolvenčním řízení, na základě insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a od [datum] v úpadku spojeným s povolením oddlužení. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020, uzavřené mezi postupitelem [právnická osoba] a žalobcem jako postupníkem včetně přílohy této smlouvy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. <i>10. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>12. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2)</i> <i>14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> 16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil žádné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného a dokonce ani nezjistil, že žalovaný byl v insolvenci. Žalobce v této souvislosti měl učinit jednoduchá a účinná opatření, tj. například zjistit reálné a kompletní údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnosti dlužníka pro rozpor se zákonem neplatná. 17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný čerpal 7.500 Kč a uhradil na svůj dluh 6.495,66 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 1.004,34 Kč a rovněž je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od data následujícího po doručení výzvy ze dne 26. 5. 2020 a která byla podána k poštovní přepravě dne 26. 5. 2020. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci další nároky nevznikly a žaloba byla proto ve zbytku zamítnuta. 18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.