9 C 264/2020-31 — Okresní soud v Prostějově

Návrhem doručeným soudu dne [datum] se domáhala manželka rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne [datum] před bývalým [stát. instituce], a ze kterého se narodila dnes již zletilá dcera [jméno]. Manželka uvedla, že manželství je od samého počátku nefunkční, bylo uzavřeno po několika měsíční známosti, ale prakticky od roku 1998 spolu manželé nežijí, nevedou rodinnou domácnost, intimně se nestýkají a vzájemně o sobě nic neví. Manželství je tedy již 20 roků formální, neplní žádnou ze svých funkcí. Manžel se k návrhu manželky připojil, jí uváděné skutečnosti nerozporoval. V průběhu řízení bylo zjištěno, že manželka byla rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] – [číslo listu] omezena ve způsobilosti k právním úkonům mimo záležitosti týkající se vzniku a zániku manželství a výkonu rodičovských povinností a práv. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému byli řádně předvoláni oba účastníci. V řízení provedl důkazy jednak opatrovnickým spisem manželky vedeným zdejším soudem pod sp. značkou [spisová značka], oddacím listem účastníků vydaným bývalým [stát. instituce], zapsaným v knize manželství ve svazku [číslo], ročník [rok], na straně [číslo], pod řadovým [číslo] výpovědí manželů. Z takto provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Manželství účastníků bylo uzavřeno dle jejich vlastních prohlášení a oddacího listu [datum]. Oba vstupovali do manželství jako svobodní, v době, kdy oba měli plnou způsobilost k právním úkonům. Ze spisu zdejšího soudu sp. značka [spisová značka] bylo zjištěno, že manželka je omezená ve způsobilosti k právním úkonům, nicméně toto omezení se nevztahuje na rodinné právní vztahy. Ze shodných výpovědí manželů bylo prokázáno, že manželství uzavřeli po delší známosti s ohledem na těhotenství manželky, rodinnou domácnost vedli velmi krátce po narození dcery, která je dnes již zletilá, byla rodinná domácnost ukončena, manželé spolu nežijí, vzájemně si nepomáhají, intimně se nestýkají a neví o sobě ničeho. Oba považují manželství za naprosto formální a nemají zájem v něm pokračovat. Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. (§ 756 o.z.) Manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinou domácnost, s tím že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. (§ 758 o.z.) Manželé mají rovné povinnosti a rovná práva. Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, podporovat se, udržet rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. (§ 687 odst. 1, 2 o.z.) Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že návrh manželky, ke kterému se manžel připojil, je zcela důvodný. Manželství účastníků je více jak 20 let naprosto formálním svazkem, manželé spolu nežijí, nic o sobě neví, vzájemně si nepomáhají, netvoří rodinnou domácnost. Za tohoto stavu věci soudu nezbylo, než návrhu na rozvod manželství, který podávala manželka, která je k tomu oprávněná přes omezení, které bylo vysloveno soudem, a ke kterému se manžel připojil, vyhovět. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Od výroku I. se odvíjí výrok nákladový. Bylo-li možné zahájit řízení bez návrhu, a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. (§ 23 zákona o zvláštních řízeních soudních) Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze, než aplikovat ustanovení o nákladech řízení ve smyslu výše uvedeného procesního ustanovení, neboť nebyly shledány žádné důvody pro přiznání nákladů řízení kterémukoliv z rozvádějících se manželů. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. Protože v rámci řízení nebylo prokázáno, že by jeden z manželů rozvrat zavinil, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení tak, jak je standardní.