14 C 277/2021-76 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 28. 6. 2021 domáhal proti žalovanému zaplacení ve výroku uvedené peněžní částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení. Žalobce tvrdil, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále též právní předchůdce žalobce) a žalovaným byla uzavřena dne [datum] Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen Smlouva), na základě níž byly žalovanému poskytnuty proti podpisu Smlouvy, v hotovosti peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku s [anonymizováno] ve výši 2.364 Kč, představující úrokovou sazbu ve výši 20,98% ročně, 364 Kč, odměnu za administrativní činnost 800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 1.200 Kč ve 43 týdenních splátkách po 148 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 8. 2015. Žalovaný zaplatil pouze částku 1.962 Kč, povinnosti ze Smlouvy neplnil řádně ani včas. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost právního předchůdce žalobce splácet spotřebitelský úvěr a tato skutečnost je potvrzena i ve Smlouvě, konkrétně v čl. 7 [anonymizováno]. Právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupil pohledávku ze Smlouvy na žalobce a tato změna v osobě věřitele byla oznámena dopisem ze dne 15. 1. 2021. Po postoupení pohledávky již žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovanému byl doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu postupem podle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 25. 11. 2021 společně s výzvou k vyjádření, žalovaný na výzvu nereagoval a v průběhu soudního řízení byl procesně nečinný. 3. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručenou obdobným způsobem i předvolání k jednání si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. považuje za doručené dne 17. 1. 2022. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobce a jeho zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. 4. Soud z těchto důvodů za použití ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování listinami předloženými žalobcem, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právním posouzení věci (§ 157 odst. 4 o.s.ř.). 5. Mezi právním předchůdcem žalobce (věřitelem) a žalovaným (dlužníkem) byla dne [datum] uzavřena Smlouva, na základě níž byly žalovanému v hotovosti proti podpisu Smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč. Před uzavřením Smlouvy žalovaný vyplnila a podepsal [anonymizováno] zákazníka a dle jejího obsahu měl předložit občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva a SIPO. Tyto listiny spolu s [anonymizováno] soudu předloženy nebyly, proto soud nemohl přezkoumat správnost údajů uvedených na [anonymizováno]. Dle údajů uvedených na [anonymizováno] žalovaný měl mít příjem 16.000 Kč, měsíční výdaje na nájem/inkaso 2.000 Kč, na domácnost 5.500 Kč a na telefon 700 Kč. Žalovaný na dluh uhradil částku 1.962 Kč. Pohledávka za žalovaným ze Smlouvy byla postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Změna v osobě věřitele byla oznámena žalovanému rovněž písemně dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný netvrdil a tudíž ani neprokázal, že na dluh uhradil více než žalobcem tvrzenou částku 1.962 Kč a to ani na základě předžalobní výzvy z 13. 5. 2021, která byla dle údajů zjištěných z podacího lístku předána k doručení na adresu žalovaného dne 14. 5. 2021. 6. Závazek právního předchůdce žalobce a žalovaného vyplývající ze Smlouvy přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce, jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2391 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný proti podpisu Smlouvy převzal v hotovosti částku 4.000 Kč a žalovaný na dluh zaplatil částku 1.962 Kč. Právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupil dne 15. 1. 2021 na žalobce a tato skutečnost byla žalovanému řádně oznámena. Tímto má soud za prokázanou aktivní procesní legitimaci žalobce i pasivní procesní legitimaci žalovaného pro toto řízení. Poté, co soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena Smlouva o zápůjčce, vykazující znaky spotřebitelského úvěru, bylo nezbytné podle platné právní úpravy ke dni uzavření Smlouvy, tj. [datum], posoudit zda právní předchůdce žalobce jako věřitel postupoval před uzavřením Smlouvy v souladu s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 43/2013 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření Smlouvy. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejíž vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru (zápůjčky). Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce splnil tuto zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobce v řízení soudu nepředložil dostatečné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím zápůjčky žalovanému prokázal. Soudu byla předložena pouze [anonymizováno] zákazníka a doklady, které byly označeny v této listině, předloženy nebyly. [příjmení] údaj uvedený žalovaným v této listině není dostatečným podkladem pro závěr o majetkových poměrech žalovaného (výši jeho příjmu a měsíčních výdajích). Další listiny např. pracovní smlouva, smlouva o nájmu, SIPO, apod., nebyly žalobcem soudu doloženy a žalobce tak neprokázal, že jeho právní předchůdce jednal obezřetně a s odbornou péčí posuzoval schopnost žalovaného dluh ze Smlouvy uhradit. Lze tedy po právní stránce shrnout, že právní předchůdce žalobce, co by poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené Smlouvy (§ 9 odst. 1 zák. č. 43/2013 Sb., ve znění platném a účinném k 30. 10. 2014). 7. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobcem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem částku 1.962 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 2.038 Kč, coby peněžní plnění, které žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal (celkem 4.000 Kč), ale dosud nevrátil. Jelikož žalovaný prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost zaplatit též úrok z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, ode dne 26. 11. 2021, tj. dne následujícího po doručení žaloby žalovanému (§ 1968, § 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) – odst. I. výroku. Ve zbývajícím rozsahu, s ohledem na zastávaný právní názor soudu v této věci byla žaloba zamítnuta (odst. II. výroku). 8. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně úspěšný pouze částečně, náležela by mu proti žalobci poměrná náhrada nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. III. výroku). 9. Uloženou platební povinnost je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty, nebyly shledány podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).