14 C 84/2022-58 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 16. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.469,80 Kč s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen právní předchůdce žalobce) Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě, které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný se písemně k žalobě nevyjádřil. Na jednání potvrdil uzavření Smlouvy a převzetí v hotovosti částky 3.000 Kč po podpisu Smlouvy. Před uzavřením Smlouvy žalovaný potvrdil, že osoba, se kterou uzavíral Smlouvu za právního předchůdce žalobce, si ověřila od jeho zaměstnavatele jeho příjem a teprve poté byla Smlouva podepsána. Krátce po uzavření Smlouvy byl s ním pracovní poměr ukončen, proto dluh nezaplatil. Dluh nečiní sporným, i když si na to přesně nepamatuje. Snažil se jednat se zástupcem žalobce formou emailové korespondence, ale ten na ni nereagoval. Žalobce a zástupce žalobce se jednání nezúčastnili, z účasti se omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti, proto soud rozhodl bez jejich přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Na základě žalobcem předložených listinných důkazů (Všeobecné smluvní podmínky, smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021, předžalobní výzva ze dne 26. 11. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 11. 2021, smlouva o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum], předsmluvní informace ke smlouvě o spotřebitelském úvěru) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Na výzvu soudu žalobkyně podáním ze dne 23. 5. 2022 doplnila žalobní tvrzení týkající se jednání právního předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy stran zkoumání schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr zaplatit. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z vnitřních předpisů schválených ČNB. Uvedla pouze obecný postup při zkoumání úvěruschopnosti, který nedoplnila konkrétními údaji vztahujícími se k předmětné věci, důkazy neoznačila, ani nedoložila. Žalovaný tyto skutečnosti potvrdil. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což žalobkyně žalovanému oznámila. Též tuto skutečnost žalovaný nečinil spornou. K úhradě byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně, ale dosud dluh nezaplatil. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Z citované právní úpravy je zřejmé, že závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 3.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, a proto právního předchůdce žalobkyně v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto zákonnou povinnost, žalovaný tvrzení žalobkyně na jednání potvrdil a nečinil sporným. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, postupoval před uzavřením Smlouvy v souladu s platnou právní úpravou. Žaloba byla proto podána po právu, včetně správně kapitalizované smluvní pokuty, jejíž výši žalovaný rovněž nečinil spornou. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh nezaplatil ani dodatečně, je s jeho splněním dále v prodlení, proto soud přiznal žalobci též právo na úhradu zákonného úroku z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. §§ 1968, 1970 o. z. ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3.469,80 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (odst. II. výroku). Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).