15 C 37/2019-148 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 14. 8. 2019 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 7.100 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši). Žalobkyně tvrdila, že dne 24. 4. 2017 poskytla žalovanému částku ve výši 7.100 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, když mezi účastníky řízení sice probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, avšak uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna soudu doložit. 2. Jelikož návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možno bez dalšího vyhovět (v případě bezdůvodného obohacení totiž žalobkyni náleží úrok z prodlení až ode dne následujícího po dni, kdy uplynula lhůta k vrácení bezdůvodného obohacení dle předžalobní výzvy, tzn. v nižší úrokové sazbě, než žalobkyně požaduje v navrhovaném petitu), byla věc převedena z aplikace CEPR do běžného sporného řízení, žalobkyni byl doměřen soudní poplatek ve výši 600 Kč (dosud bylo žalobkyní uhrazeno pouze 400 Kč) a návrh žalobkyně je od té doby posuzován jako běžná žaloba na zahájení sporného řízení. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí s tím, že si od žalované žádnou půjčku nevzal, všechno kolem jeho osoby se děje na základě podvodu, který spáchal syn žalovaného, tj. [jméno] [celé jméno žalovaného], který se na internetu vydával za žalovaného. Žalovaný poukázal na skutečnost, že věc řešila Hospodářská kriminálka v [obec]. 4. Z trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Prostějově dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že [jméno] [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum], byl uznán vinným ze spáchání pokračujícího přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1,4 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit mimo jiné tím, že dne [datum] v úmyslu získat finanční prospěch, s využitím prostředků dálkové komunikace na internetovém portálu [webová adresa], uzavřel vydávajíc se za svého otce pana [celé jméno žalovaného], [datum narození], jeho jménem se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně] (dříve [právnická osoba], [IČO]) úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno], na základě které mu byl vyplacen úvěr ve výši 7.100 Kč, který se smluvně zavázal uhradit do 7 dnů od čerpání úvěru, úvěr dlouhodobě nehradil, dne 17. 5. 2017 uhradil jedinou splátku ve výši 1.302 Kč, čímž svým jednáním způsobil spol. [právnická osoba] škodu nejméně 5.798 Kč, a byl za to odsouzen v podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku se zkušební dobou v trvání 3 (tří) let. Současně byla odsouzenému obviněnému [jméno] [celé jméno žalovaného] podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (zde žalobkyně) částku 5.798 Kč. 5. Žalobkyně na své žalobě vůči žalovanému [celé jméno žalovaného] setrvala, a to přestože jí soud zaslal shora citovaný trestní příkaz s dotazem, zda za daného stavu věci na své žalobě vůči žalovanému [celé jméno žalovaného] trvá, když z trestního příkazu je zřejmé, že dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně v předmětném řízení po žalovaném domáhá vrácení vyplacené částky ve výši 7.100 Kč, neuzavřel žalovaný [celé jméno žalovaného], ale jeho syn [jméno] [celé jméno žalovaného], který se za svého otce [celé jméno žalovaného] vydával, čímž spáchal přečin úvěrového podvodu, za což byl připojeným trestním příkazem odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, kdy mu současně byla uložena také povinnost nahradit žalobkyni jako poškozené na náhradu škody částku 5.798 Kč, když částku ve výši 1.302 Kč již [jméno] [celé jméno žalovaného] poškozené (žalobkyni) uhradil. Žalobkyně ve svém podání ze dne 27. 1. 2022 tvrdila, že žalovaný údajně předmětný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil. 6. Ve svém podání ze dne 27. 1. 2022 žalobkyně navrhla, aby soud rozšířil okruh žalovaných osob o [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], který smlouvu o úvěru uzavřel místo žalovaného, s tím, že po něm žalobkyně požaduje částku ve výši 7.100 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na jeho straně. Soud však usnesením ze dne 28. 1. 2022, č.j. 15 C 37/2019-145, přistoupení [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], jako dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného nepřipustil. O povinnosti [jméno] [celé jméno žalovaného] zaplatit žalobkyni náhradu škody, kterou způsobil tím, že se vydával za svého otce [celé jméno žalovaného], [datum narození] (zde žalovaný), jeho jménem se společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel úvěrovou smlouvu, na základě které mu byl vyplacen úvěr ve výši 7.100 Kč, který se smluvně zavázal uhradit do 7 dnů od čerpání úvěru, avšak úvěr dlouhodobě nehradil a dne 17. 5. 2017 uhradil jedinou splátku ve výši 1.302 Kč, takže svým jednáním způsobil společnosti [právnická osoba] škodu nejméně 5.798 Kč, totiž již bylo rozhodnuto v tzv. adhezním řízení v rámci trestního řízení vedeného proti [jméno] [celé jméno žalovaného] u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. [spisová značka]. Dalšímu řízení o uložení povinnosti [jméno] [celé jméno žalovaného] zaplatit žalobkyni částku 7.100 Kč, která mu byla žalobkyní vyplacena na základě jeho jednání, kdy se vydával za svého otce [celé jméno žalovaného] a které bylo v rámci trestního řízení kvalifikováno jako přečin úvěrového podvodu, tedy brání překážka věci pravomocně rozsouzené, která je založena pravomocným rozhodnutím trestního soudu v adhezním řízení v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. [spisová značka]. Soud proto nemohl připustit, aby do tohoto řízení na straně žalovaného přistoupil jako další účastník [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], neboť by tím byla založena překážka věci pravomocně rozsouzené a dané řízení by následně muselo být vůči [jméno] [celé jméno žalovaného] zastaveno podle § 104 odst. 1 o.s.ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (překážka věci pravomocně rozsouzené). 7. Ve vztahu k žalovanému [celé jméno žalovaného] pak soud vyhodnotil žalobu žalobkyně o zaplacení částky 7.100 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení jako zjevně nedůvodnou. Žalobkyně na své žalobě vůči [celé jméno žalovaného] setrvala, přestože jí jako poškozené v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. [spisová značka] nepochybně bylo známo, že předmětnou částku 7.100 Kč ve skutečnosti nevyplatila žalovanému [celé jméno žalovaného] nýbrž jeho synovi [jméno] [celé jméno žalovaného], který byl pak v této souvislosti uznán vinným ze spáchání přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1,4 trestního zákoníku, kterého se dopustit tím, že dne [datum] v úmyslu získat finanční prospěch, s využitím prostředků dálkové komunikace na internetovém portálu [webová adresa], uzavřel vydávajíc se za svého otce pana [celé jméno žalovaného], [datum narození], jeho jménem se společností [právnická osoba], [IČO] (dříve [právnická osoba], [IČO]), tedy se žalobkyní, úvěrovou smlouvu, na základě které mu byl vyplacen úvěr ve výši 7.100 Kč, který se smluvně zavázal uhradit do 7 dnů od čerpání úvěru, úvěr dlouhodobě nehradil, dne 17. 5. 2017 uhradil jedinou splátku ve výši 1.302 Kč, čímž svým jednáním způsobil společnosti [právnická osoba] škodu nejméně 5.798 Kč, a byl za to odsouzen v podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku se zkušební dobou v trvání 3 let. Nároky žalobkyně vzniklé jí v souvislosti s vyplacením oné částky 7.100 Kč pak již byly uspokojeny v rámci zmíněného trestního řízení, když odsouzenému [jméno] [celé jméno žalovaného] byla v tzv. adhezním řízení podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku uložena povinnost zaplatit žalobkyni [právnická osoba], coby poškozené v trestním řízení, na náhradu škody částku 5.798 Kč, když částku ve výši 1.302 Kč již odsouzený [jméno] [celé jméno žalovaného] žalobkyni uhradil dne 17. 5. 2017. 8. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo, než žalobu žalobkyně vůči žalovanému [celé jméno žalovaného] jako zjevně nedůvodnou zamítnout (viz. výrok I. tohoto rozsudku).