4 C 122/2022-47 — Okresní soud v Prostějově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky dle výroku I., která představuje dluh žalované na úhradě televizních poplatků, které měla žalovaná jako poplatník televizních poplatků zaplatit za období červen 2021 – listopad 2021 (tj. 6× 135 Kč). Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení, který kapitalizovala ke dni 15. 2. 2022 a činí částku 33,12 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 20. 1. 2022, vystaveného Českou poštou s. p., soud zjistil, že žalovaná splnila zákonnou povinnost, když se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence od února 2018. Z výpisu detailu dluhu žalované, který je součástí předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2021, soud zjistil, že žalovaná dluží na televizních poplatcích za měsíce červen až listopad 2021 celkem 810 Kč, když předpis za jeden měsíc je ve výši 135 Kč. Žalovaná byla upozorněna na vzniklý dluh a vyzvána k jeho úhradě. 5. Soud má s ohledem na uvedené za to, že žalovaná se stala poplatníkem televizního poplatku dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, a toto oznámila provozovateli vysílání ze zákona v souladu s § 8 odst. 2 uvedeného zákona. Protože se žalovaná přihlásila jako poplatník televizního poplatku, musela v té době splňovat podmínky poplatníka televizního poplatku (ostatně jinak by se do příslušné evidence ani nepřihlásila). Měsíční výše televizního poplatku 135 Kč a splatnost televizního poplatku, nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, je-li poplatníkem fyzická osoba, je stanovena zákonem (§ 6, § 7 odst. 2 uvedeného zákona). Žaloba je proto pro částku 810 Kč (televizní poplatky za období červen až listopad 2021) důvodná. Žaloba je důvodná v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb., § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nařízením vlády 351/2013 Sb., také pro částku úroku z prodlení z televizních poplatků za uvedené období, když žalobkyně tyto kapitalizovala k datu zahájení řízení (tedy zvolila postup pro žalovanou příznivější). Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. 6. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, za splnění podmínek § 142 o. s. ř., § 142a o. s. ř., má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti žalované, která úspěch ve věci neměla. Ta spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhradě hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony po 100 Kč úkon (návrh ve věci samé, výzva k plnění) dle § 1, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Náhrada nákladů řízení spočívající v odměně zástupce žalobkyně nebyla žalobkyni přiznána, neboť ji soud nepovažuje dle nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, za účelně vynaložený náklad řízení. Správa a vymáhání koncesionářských poplatků je jednou z činností žalobkyně, která disponuje odborným aparátem včetně právního oddělení a není důvod, aby výkon svých povinností, včetně vymáhání dlužných poplatků, přenášela na soukromý subjekt, když není zapotřebí uplatnění natolik specializovaných znalostí, jimiž by běžně nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. 7. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.