8 C 101/2022-98 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 21. 6. 2019 (původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1) domáhal vůči žalované úhrady peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené ze dne [datum]. Na základě této smlouvy byl žalované postupně poskytnut úvěr ve výši 84.329 Kč a žalovaná se zavázala úvěr, včetně poplatků a dohodnutých úroků splácet v dohodnutých měsíčních splátkách. Žalovaná však porušila smluvní ujednání a žalobce proto prohlásil úvěr za splatný výzvou ze dne 2. 1. 2019 Ani přes výzvu žalovaná svůj dluh neuhradila. Žalobce dále uvedl, že žalovaná na svůj dluh postupně uhradila celkem 44.875 Kč. Dále žalobce uvedl, že zkoumal před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává. Tvrdila, že jí byl poskytnut úvěr ve výši 60.000 Kč a že jej 2 roky řádně splácela, proto rozporovala jistinu i příslušenství. Dále namítla neplatnost smlouvy o úvěru, když ve smlouvě nebyla uvedena roční úroková sazba a RPSN. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a ke svým tvrzením nenavrhla žádné důkazy. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o úvěru o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 5.499 Kč, resp. revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem ve výši 150.000 Kč a k jeho čerpání kartu [název]. Žalovaná se mimo jiné zavázala k úhradě měsíčních splátek ve výši 275 Kč. 5. Z přehledu plateb úvěrového účtu [číslo] za období od 11. 8. 2016 do 29. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná postupně čerpala úvěr ve výši 84.329 Kč. Z přehledu provedených plateb ke smlouvě [číslo] z vyjádření žalobce bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem na svůj dluh 44.875 Kč. 6. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že věřitel při uzavírání smlouvy o úvěru s žalovanou disponoval těmito informacemi: Žalovaná měla jediný příjem ve výši 20.000 Kč měsíčně, měla bankovní účet, splácela měsíčně 3.300 Kč na hypotéku a neměla jiné výdaje ani dluhy. Dále disponoval kontaktními a osobními údaji žalované, pracovní smlouvou žalované z roku 2010, výplatním lístkem za 8/2016, výsledky šetření v rejstříku SOLUS a v insolvenčním rejstříku. <i>7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb. účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.</i> <i>9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru poté, co je posoudil podle citovaných právních ustanovení, že žaloba není plně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu tehdy platného zákona č. 145/2010 Sb., však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 14. Žalobce jako věřitel však neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalované a neověřil reálnost a úplnost jí uváděných příjmů a výdajů. Zejména žalobce jako věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, že nemá žádné výdaje na bydlení, kolik činí její skutečné běžné výdaje a že nemá žádné závazky. Z listin předložených žalobcem nevyplývá, že věřitel před poskytnutím úvěru jakákoliv taková objektivizující šetření žalované učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná. 15. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala 84.329 Kč a uhradila 44.875 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 39.454 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem. V daném případě nebylo soudem zjištěno, že není v aktuálních možnostech žalované dluh uhradit v zákonné lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a lhůta k plnění byla proto určena právě podle tohoto ustanovení. 16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 61 % (39.454 Kč) a žalovaná byla úspěšná v rozsahu 39 % (24.816,90 Kč) Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 22 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalované výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.867 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 11.100 Kč (3 x 3.700 Kč § 7, 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 2.520 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady řízení vzniklé žalobci činí částku 17.387 Kč a 22 % pak činí 3.825 Kč Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.