ECLI: ECLI:CZ:OSPV:2022:8.C.105.2022.1 Datum: 2022-11-10 Předmět: O zaplacení 19.150,03 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."] ["peněžité plnění""smlouva o úvěru"]
O co šlo: O zaplacení 19.150,03 Kč s příslušenstvím (["§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 25. 3. 2022 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru, reg. [číslo] ze dne 29. 2. 2020, podle které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet dohodnutý úvěr spolu s poplatky a úroky, avšak se splátkami se dostal do prodlení a žalobce proto prohlásil v souladu s obchodními podmínkami pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 25. 8. 2021 za splatné. Žalobce uvedl, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 4.347 Kč.
2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.
3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Účastníci uzavřeli dne 29. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobce jako věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše 20.000 Kč na účet vedený na jméno žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve splátkách spolu s dohodnutým úrokem ve výši 15,9 % ročně. Splátky byly dohodnuty na dobu 60 měsíců ve výši 483 Kč.
5. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalovanému byl vyplacen úvěr ve výši 20.000 Kč dne 29. 2. 2020 na účet č. [bankovní účet]. Z výpisu z tohoto úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh uhradil v 9 splátkách po 483 Kč, celkem 4.347 Kč.
6. Z dokumentů prokazujících úvěruschopnost, které měl žalobce k dispozici při uzavírání smlouvy o úvěru, byly zjištěny následující skutečnosti: Příjem žalovaného činil 22.000 Kč a působil v pracovní pozici jako manuálně pracující na dobu neurčitou, zaměstnán byl od listopadu 2019, bydlel u rodičů a neměl žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný uvedl svoje pravidelné měsíční výdaje ve výši 3.500 Kč. Žalovaný dále měsíčně splácel již dříve poskytnuté závazky v podobě úvěru ve výši 1.700 Kč, přičemž nesplacená jistina spotřebitelských úvěrů činila 49.000 Kč. Žalobce současně zjišťoval informace jak ze svého interního systému, tak z dalších registrů (BRKI, NRKI, SOLUS) a ve výsledku zhodnotil rizikovost klienta jako velmi vysokou.
<i>7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i>
<i>8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i>
<i>9. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i>
<i>10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i>
<i>11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i>
<i>12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i>
<i>13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i>
<i>14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i>
<i>15. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i>
16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru poté, co je posoudil podle citovaných právních ustanovení, že žaloba není důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu tehdy platného zákona o spotřebitelském úvěru., však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.
17. Takto věřitel měl zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši pravidelných příjmů a výdajů žalovaného, což v daném případě učinil pouze částečně tím, že spoléhal na informace získané od žalovaného, z jeho běžného účtu, který vedl, z interních informací a z vnějších registrů dlužníků. I přestože výsledkem takového šetření byl závěr o vysoké rizikovosti klienta, žalovaný pracoval v tehdejším pracovním poměru teprve od listopadu 2019, měl nesplacený již dříve splácený úvěr ve výši 49.000 Kč a žalobce nedisponoval informacemi o reálných výdajích žalovaného (vycházel z žalovaným obecně uvedené částky 3.500 Kč měsíčně), přesto žalovanému úvěr poskytnul. Z uvedených skutečností vyplývá, že žalobce neučinil potřebná objektivizující šetření s cílem zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, případně tato šetření řádně nevyhodnotil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je v důsledku toho neplatná.
18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním úvěru 20.000 Kč a uhradil celkem 4.347 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 15.563 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem. V daném případě nebylo soudem zjištěno, že není v možnostech žalovaného dluh uhradit v zákonné lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a lhůta k plnění byla proto určena právě podle tohoto ustanovení.
19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst.1, 3 a § 142a odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, pokud zaslal žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby na poslední známou adresu výzvu k plnění. V daném řízení žalobce takovou výzvu žalovanému zaslal, b
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.