8 C 12/2022-150 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 19. 7. 2021 domáhal vůči žalované úhrady peněžitého plnění na základě smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené s žalovanou dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované opakovanými čerpáními částku 351.656 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně poplatků, pojištění a dohodnutých úroků splácet v měsíčních splátkách ve výši 4.800 Kč. Žalovaná však opakovaně porušovala smluvní ujednání a žalobce proto prohlásil úvěr za splatný ke dni 2. 6. 2020 Ani přes výzvu žalovaná svůj dluh neuhradila. Žalobce dále uvedl, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 105.855,64 Kč. Dále žalobce uvedl, že zkoumal před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet. 2. Žalovaná jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru [číslo] s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 300.000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet] na úhradu dluhu vedeném na účtu č. [bankovní účet] ve výši 105.654,69 Kč, dále na úhradu dluhu vedeném na účtu č. [bankovní účet] ve výši 26.273,93 Kč a na běžný účet vedený na jméno žalované pod č. [bankovní účet] ve zbývající částce 168.071,38 Kč. Žalovaná se mimo jiné zavázala k úhradě měsíčních anuitních splátek v celkové výši 4.800 Kč po dobu 67 měsíců. 5. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od dubna 2018 do června 2020 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr opakovaně (5x) v celkové výši 351.656 Kč a na svůj dluh uhradila celkem 106.855,54 Kč. 6. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru s žalovanou disponoval těmito informacemi: Žalovaná měla příjem ve výši 15.828 Kč podle výpisu z běžného účtu, který žalobce vedl na jméno žalované. Dále disponoval kontaktními a osobními údaji žalované, informacemi o zaměstnavateli, u nějž žalovaná pracovala na pozici technik/řidič. Žalovaná uvedla, že příjem domácnosti činí 25.000 Kč měsíčně. Žalovaná neměla jiný příjem, neměla vyživovací povinnost, nehradila žádné splátky a neměla žádné měsíční výdaje. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že žalobce zkoumal schopnost žalované úvěr splácet při každém čerpání úvěru. <i>7. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>9. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> 11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). <i>12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 17. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalované a neověřil reálnost a úplnost jí uváděných příjmů a výdajů a nepřihlédl k jemu známé historii žalované, které byl poskytování úvěr na úhradu již dříve poskytnutých úvěrů. Zejména právní předchůdce žalobce jako věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, že příjem jeho domácnosti činí 25.000 Kč měsíčně a že nemá žádné, a to ani nezbytné výdaje. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná. 18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala 351.656 Kč a uhradila 106.855,64 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 244.800,36 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem.