8 C 131/2021-65 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 5. 2. 2021 domáhá vůči žalovanému úhrady peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru ze dne 6. 11. 2019, uzavřené pod [číslo]. Žalobce uvedl, že žalovanému poskytl částku ve výši 23.999 Kč, která byla převedena na účet prodejce ([právnická osoba]) a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit v souladu se smluvními podmínkami ve 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.456 Kč. Žalovaný však uhradil celkem pouze částku 1.758 Kč. Výzvou ze dne 28. 5. 2020 proto došlo k ukončení smlouvy a zesplatnění všech pohledávek. Na základě smlouvy tak žalobce požadoval po žalovaném splátky splatné do zesplatnění ve výši 7.280 Kč, jistinu ve výši 19.729,69 Kč, smluvní pokutu ve výši 438 Kč, úrok z prodlení ve výši 123 Kč, náklady na odeslání upomínky ve výši 450 Kč, náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že uznává, že se věci dopustil, že neměl v úmyslu půjčku neplatit a že ve věznici není zaměstnán. Uvedl, že dluh bude splácet po vykonání trestu, neboť aktuálně nemá finanční prostředky. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Účastníci uzavřeli dne 6. 11. 2019 smlouvu o úvěru č. [název] [číslo] Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 23.999 Kč a žalovaný se zavázal měsíčně hradit 1.456 Kč po dobu 24 měsíců, při dohodnuté roční úrokové sazbě 38 %. Žalovaný v rámci záhlaví smlouvy o úvěru uvedl své identifikační a kontaktní údaje. Dále uvedl svou profesi (kvalifikovaný dělník u zaměstnavatele [právnická osoba]) od 1. 6. 2019 s celkovým měsíčním čistým příjmem 15.000 Kč. Dále uvedl, že výdaje na bydlení činí 2.500 Kč, neměl žádné výdaje na spoření a žádnou vyživovací povinnost. Dále uvedl, že má ostatní výdaje ve výši 500 Kč, bydlí u známých či příbuzných a je svobodný. Z dalších listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že ověřoval či zjišťoval údaje k žalovanému, týkající se jeho osobních a majetkových poměrů. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu z úvěrové smlouvy do 17. 6. 2020 v důsledku zesplatnění výzvou ze dne 28. 5. 2020, podanou k poštovní přepravě dne 2. 6. 2020. <i>5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 13. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 14. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy. 15. V daném případě žalobce v žalobě ani netvrdil, že provedl šetření ohledně úvěruschopnosti dlužníka a teprve k výzvě soudu podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. žalobce svá tvrzení doplnil. Soud vycházel ze zjištění získaných z výše uvedených listin. Z těchto listin bylo zjištěno, že údaje o úvěruschopnosti žalovaného žalobce sice částečně zjišťoval, avšak spokojil se pouze s informacemi poskytnutými žalovaným bez jejich dalšího objektivního prověření, ať na straně příjmové (neověřen zdroj příjmů) či na straně výdajové (neověřeny reálné výdaje). Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná. 16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze v části, a to z důvodu žalovaným přijatého plnění jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. v podobě majetkového prospěchu poskytnutého bez právního důvodu. Soud přitom zohlednil tvrzení žalobce a listinné důkazy, podle kterých žalovaný čerpal 23.999 Kč a poté uhradil celkem 1.758 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 22.241 Kč a rovněž je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení podle výzvy ze dne 28. 5. 2020, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 17. 6. 2020, a to ve výši podle ustanovení § 1968 a § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Další žalobcem uplatněné nároky vyplývaly z neplatné smlouvy a žaloba byla proto v této části zamítnuta. 17. O náklade