8 C 160/2021-89 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 16. 10. 2018 mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti částku 22.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutým úvěrem poplatky ve výši 19.017 Kč spolu s jistinou úvěru v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil 2.400 Kč. Žalobce požadoval zaplacení částky 36.297,87 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. 2. V průběhu řízení se nepodařilo zjistit místo aktuálního pobytu žalovaného, který je státním občanem [země] a není proto možné při doručování na území České republiky využít fikci doručení podle § 49 odst. 4 o.s.ř. Žalovanému byl proto v souladu s ustanovením § 29 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř“) ustanoven opatrovník – advokát. 3. Zástupce opatrovníka žalovaného navrhl zamítnutí žaloby pro zjevný nepoměr vzájemných plnění plynoucí ze smlouvy o zápůjčce. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené pod [číslo] dne 16. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný převzal od věřitele [právnická osoba] prostřednictvím jeho zástupce v hotovosti 22.000 Kč a zavázal se vrátit tuto částku spolu s úrokem a poplatkem ve výši 19.017 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit 41.017 Kč v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. 6. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byl nárok vůči žalovanému postoupen z původního věřitele na žalobce. <i>7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>9. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> <i>11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 16. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost příjmů a výdajů žalovaného. Zejména právní předchůdce žalobce jako věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, že vůči němu není vedena exekuce a že nemá žádné jiné dluhy, případně v jaké výši. Žalobce v této souvislosti měl učinit jednoduchá a účinná opatření, tj. například zjistit v dostupných registrech dlužníků, zda v nich žalovaný není evidován. Takto právní předchůdce žalobce jako věřitel mohl zjistit skutečnou majetkovou situaci žalovaného v registru SOLUS, v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná. 17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 40.000 Kč a 19.000 a uhradil 10.621 Kč a 9.000 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 29.379 Kč a 10.000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. 18. Žalobci nebyl přiznán ani úrok z prodlení z dlužné částky, neboť podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, není povinen spotřebitel vrátit poskytnutou jistinu podle neplatné úvěrové smlouvy, či podle výzvy věřitele, nýbrž v době přiměřené jeho možnostem a spotřebitel se tak nemůže dostat do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobci proto nebyl přiznán úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť do prodlení s plněním dlužné částky by se žalovaný dostane až uplynutím lhůty, kterou stanoví svým rozhodnutím soud (podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, pod sp. zn. 33 Cdo 3775/2021). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný není schopen dluh v zákonné lhůtě uhradit. 19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 20. Podle § 140 odst. 2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníkovi zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. 21. Ve výroku IV. soud rozhodl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, tato odměna a náhrada hotových výdajů představuje částku 8.581,32 Kč. Je tvořena odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis vyjádření, účast na jednání) podle § 7 § AT snížená o 20% (§ 12a odst. 1 AT), tj. 6.192 Kč (3 x 2.580 Kč = 7740 Kč – 1548 Kč), náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) a z 21% DPH z částky 7.092 Kč ve výši 1.489,32 Kč. 22. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou pře