8 C 174/2022-74 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2021 domáhal vůči žalovanému úhrady peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] a smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum]. Na základě smlouvy [číslo] byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 600.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr, včetně poplatků a dohodnutých úroků, splácet ve měsíčních splátkách. Žalovaný hradil splátky od dubna 2020 do listopadu 2019 a na svůj dluh uradil 171.946 Kč. Žalobce proto prohlásil úvěr za splatný výzvou ze dne 20. 10. 2021 Ani přes výzvu žalovaný svůj dluh neuhradil. Dále žalobce uvedl, že zkoumal před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy [číslo] byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 49.245 Kč a žalovaný se zavázal úvěr, včetně poplatků a dohodnutých úroků, splácet ve měsíčních splátkách. Žalovaný hradil splátky od října 2017 do listopadu 2020 a na svůj dluh uradil 51.804 Kč. Žalobce proto prohlásil úvěr za splatný výzvou ze dne 4. 11. 2021 Ani přes výzvu žalovaný svůj dluh neuhradil. Dále žalobce uvedl, že zkoumal před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. 2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o úvěru k úvěrovému účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] bylo zjištěno, že věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 600.000 Kč na úhradu předchozí pohledávky žalobce ve výši 505.638 Kč a ve zbytku neúčelově na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se mimo jiné zavázal k úhradě měsíčních splátek ve výši 8.177 Kč do 20. 3. 2028. 5. Z historie z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od 15. 3. 2019 do 12. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši celkem 600.000 Kč a na svůj dluh uhradil celkem 171.943 Kč. 6. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že věřitel při uzavírání smlouvy o úvěru zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. 7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru k úvěrovému účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] bylo zjištěno, že věřitel se zavázal poskytnout žalovanému opakovaně úvěr do částky 10.000 Kč. Žalovaný se mimo jiné zavázal k úhradě měsíčních splátek ve výši 5 % z úvěrového rámce. 8. Z historie z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 9. 2017 do 12. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši celkem 49.245.000 Kč a na svůj dluh uhradil celkem 51.804,57 Kč. 9. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že věřitel při uzavírání smlouvy o úvěru zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. <i>10. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>12. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> 14. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). <i>15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>18. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 19. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvy o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Z listin předložených žalobcem nevyplývá, že věřitel před poskytnutím úvěru jakákoliv taková objektivizující šetření žalovaného učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatné. 20. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 600.000 Kč a uhradil 171.943 Kč, dále žalovaný získal 49.245 Kč a uhradil 51.804,57 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 428.057 Kč. Z důvodu neplatných smluv však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem. V daném případě nebylo soudem zjištěno, že není v možnostech žalovaného dluh uhradit v zákonné lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a lhůta k plnění byla proto určena právě podle tohoto ustan