8 C 177/2022-98 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2021 domáhal vůči žalovaným peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaní uzavřeli dne 20. 5. 2015 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]. Na základě této smlouvy byla žalovaným poskytnuta jistina úvěru ve výši 18.000 Kč. Současně se žalovaní zavázali kromě poskytnuté jistiny uhradit právnímu předchůdci žalobce ve splátkách 12.420 Kč. Splátky byly dohodnuty po dobu 13 měsíců po 2.340 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaní na svůj dluh uhradili 25.790 Kč. Žalobce požadoval po žalovaných úhradu dlužné jistiny, dohodnutých poplatků, úroku z prodlení a smluvní pokuty. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili, přestože jim žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi věřitelem [právnická osoba] a žalovanými jako dlužníky dne 20. 5. 2015 bylo zjištěno, že žalovaní převzali v hotovosti úvěr ve výši 18.000 Kč a zavázali se ve 13 měsíčních splátkách po 2.340 Kč vrátit žalobci kromě jistiny ve výši 18.000 Kč, úroky a poplatky v celkové výši 12.420 Kč. 5. Při poskytování úvěru žalobce disponoval informacemi od žalovaného, kterých uvedl své identifikační a kontaktní údaje, údaje o zaměstnání, výši příjmů, výdajů a dvou splácených dluzích. Informace žalovaný doložil identifikačními průkazy a pracovní smlouvou. 6. Ze smlouvy o koupi části závodu ze dne 6. 9. 2018 a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanými byla postoupena na žalobce. <i>7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>9. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> 11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). <i>12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovanými smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 17. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaných a neověřil reálnost a úplnost příjmů a výdajů žalovaných. Žalobce v této souvislosti měl učinit jednoduchá a účinná opatření, tj. například zjistit v dostupných registrech dlužníků, zda v nich žalovaní nejsou evidováni. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná. 18. Vzhledem k tomu, že podle uvedených skutkových zjištění žalobce žalovaní uhradili na svůj dluh částku 25.790 Kč, má soud zato, že svoji povinnost, která jim vznikla podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., tj. vrátit žalobci získaný majetkový prospěch, který jim byl poskytnut bez právního důvodu, již splnili, neboť žalobci vrátili více než činila žalobcem poskytnutá částka 18.000 Kč. Naopak žalobci z důvodu neplatné smlouvy nevznikly další nároky na úhradu poplatků, úroků a smluvních pokut. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta. 19. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., za situace, kdy převážně úspěšným žalovaným žádné náklady řízení nevznikly.