8 C 231/2021-42 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 20. 8. 2021 domáhal vůči žalované peněžitého plnění na základě smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřel žalovaný dne 11. 5. 2007 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] Podle této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč jako půjčku za dohodnutý souhrnný poplatek ve výši 6.960 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutou celkovou částku 16.960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná však na svůj dluh uhradila do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek pouze 13.370 Kč Smlouva o postoupení pohledávek na žalobce byla uzavřena dne 18. 12. 2020. 2. Žalovaná jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti žalované a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 11. 5. 2007 pod [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná převzala od věřitele [právnická osoba] prostřednictvím jeho zástupce v hotovosti 10.000 Kč a zavázala se vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6.960 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit 16.690 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. <i>5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného v době uzavření smlouvy (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>6. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky (§ 658 odst. 1 obč. zák.).</i> <i>7. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> 8. Soud výše uvedená skutková zjištění posoudil podle citovaných právních ustanovení a dospěl k závěru, že žalobě není možné vyhovět. Právní předchůdce žalobce uzavřel prostřednictvím svého zástupce s žalovanou smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalované částku 10.000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala jistinu půjčky vrátit spolu se souhrnným poplatkem a úrokem ve stanovených splátkách. Výše sjednaného smluvního úroku, kapitalizovaného za období trvání smlouvy o půjčce (53 týdnů), tak činila 69,6 % z jistiny půjčky. S ohledem na skutečnost, že žalovaná měla na úrocích (včetně poplatků) zaplatit částku rovnající se dvěma třetinám výše samotné jistiny půjčky, shledal soud smlouvu o půjčce neplatnou podle § 39 obč. zák., neboť se pro zjevně nepřiměřený smluvní úrok příčí dobrým mravům. 9. Žaloba by byla proto důvodná pouze v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák., neboť žalovaná přijala majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná přijala 10.000 Kč a uhradila 13.370 Kč. Žalovaná proto svůj majetkový prospěch právnímu předchůdci žalobce v plném rozsahu vrátila a soud žalobu v celém rozsahu zamítnul. 10. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.