8 C 264/2021-51 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 27. 9. 2021 domáhal vůči žalované peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru ze dne 21. 8. 2020, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] s žalovanou pod [číslo]. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku v celkové výši 12.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit do 20. 10. 2020 včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.712 Kč. Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Podle smlouvy o úvěru [číslo] se věřitel [právnická osoba] a žalovaná jako dlužník dohodli na úvěru ve výši 12.000 Kč, která měla být splacena do 20. 9. 2020 spolu s dohodnutým úrokem v kapitalizované výši 2.712 Kč. 5. Z výpisu z účtu věřitele ze dne 24. 8. 2020 bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla poukázána částka 4.000 Kč a dne 21. 8. 2020 byla na stejný účet poukázána částka 8.000 Kč. 6. Ze sdělení [banky] bylo zjištěno, že účet pod č. [bankovní účet] byl veden na jméno žalované. 7. Z listin předložených žalobcem, a to zejména ze smlouvy o úvěru nebylo zjištěno, že žalobce jakýmkoliv způsobem zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi věřitelem [právnická osoba] a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. 9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 21.970 Kč ve lhůtě do tří dnů a tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 14. 4. 2021. <i>10. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 13. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 14. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 15. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy. 16. V daném případě žalobce netvrdil a ani neprokázal, že provedl dostatečné šetření ohledně majetkové situace dlužníka. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná. 17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, které přijala žalovaná jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že žalované poskytl bezhotovostním převodem na její účet částku 12.000 Kč a žalovaná uhradila 0 Kč, je žalovaná povinna uhradit žalobci částku 12.000 Kč. Žalovaná byla dále zavázána k úhradě úroku z prodlení podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího poté, co uplynula lhůta pro úhradu dluhu (3 dny) uvedená ve výzvě z 14. 4. 2021 doručené podle § 573 o.z. V ostatních nárocích, které žalobce požadoval na základě uzavřené smlouvy o úvěru, byla žaloba zamítnuta. 18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 82 % (12.000 Kč) a žalovaná byla úspěšná v rozsahu 18 % (2.712 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 64 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalované výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 900 Kč /3x30 0 Kč, § 7, 11 odst. 1, § 14b odst. 1 písm. c), bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč /3 x 100 Kč, podle § 13 odst.4, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady řízení žalobce činí částku 2.452 Kč, z toho 64 % odpovídá částce 1.569,30 Kč Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.