8 C 41/2022-117 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 26. 1. 2022 domáhal vůči žalované peněžitého plnění ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 25. 3. 2019, na základě které žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 25.000 Kč, které se žalovaná zavázala spolu s dohodnutým úrokem ve výši 16,9 % ročně splácet ve splátkách po 1.250 Kč měsíčně. Žalovaná však svůj dluh řádně nehradila a žalobce proto prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 26. 3. 2021, neboť žalovaná byla k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalobce proto požadoval po žalované zůstatek nesplaceného úvěru ve výši 22.290,10 Kč, dlužné poplatky, dohodnutý úrok a úrok z prodlení. Žalobce uvedl, že žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 31.612,71 Kč. 2. Žalovaná jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Účastníci uzavřeli dne 25. 3. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25.000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.250 Kč ke každému 20. dni v měsíci. Žalobce se zavázal vést úvěrový účet č. [bankovní účet]. 5. Z výpisu z úvěrového účtu pod č. [bankovní účet] za období od 25. 3. 2019 do 28. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr opakovaně a postupně takto vyčerpala 37.263,50 Kč. 6. Z výpisu z úvěrového účtu a z tvrzení žalobce bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem 31.612,71 Kč. 7. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalované za období od 1. 9. 2018 do 31. 3. 2019 bylo zjištěno, že v každém z měsíců z uvedeného období odpovídaly výdaje žalované téměř přesně (řádově na desetikoruny) jejím příjmům. Konečný zůstatek ke konci každého z měsíců v uvedeném období tak nepřesahoval částku 200 Kč. Z výpisu za měsíc říjen roku 2018 bylo zjištěno, že mimo pravidelné mzdy žalované byla ve prospěch jejího účtu připsána částka 2.000 Kč od [právnická] [osoba] jako půjčka [číslo]. V měsíci listopadu roku 2018 žalovaná vložila v hotovosti na pobočce částku 2.000 Kč (23. 11. 2018). Obdobně dne 25. 1. 2019 byl na účet žalované připsán vklad hotovosti na pobočce ve výši 2.400 Kč. V měsíci únoru 2019 byla ve prospěch účtu žalované připsána částka 2.000 Kč z jiného účtu pod označením„ [jméno] [příjmení]“ 8. Z informací žalobce získaných před poskytnutím úvěru k majetkové situaci žalované (souhrnné informace z CCB) bylo zjištěno, že u žalované bylo evidováno 5 kontraktů finančních institucí v historii, avšak žádný existující kontrakt. 9. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 25. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalobce vycházel z informací, že průměrný měsíční příjem žalované tvoří 19.991 Kč a měsíční platby domácnosti činí 9.000 Kč. <i>10. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>12. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>18. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 19. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru poté, co je posoudil podle citovaných právních ustanovení, že žaloba není důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu tehdy platného zákona o spotřebitelském úvěru., však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 20. Takto věřitel měl zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši pravidelných výdajů žalované, což v daném případě učinil pouze částečně tím, že spoléhal na informace získané z běžného účtu, který pro žalovanou vedl. I z historie toho účtu však vyplývá, že celkové měsíční výdaje žalované v období od 1. 9. 2018 do 31. 3. 2019 řádově na desetikoruny odpovídaly jejím příjmům, když zůstatek na účtu ke konci každého měsíce nepřesáhl částku 200 Kč. Z historie běžného účtu žalované za uvedené období rovněž vyplývá, že její výdaje byly opakovaně vyšší než příjmy a kladný minimální zůstatek byl dosažen jen na základě hotovostních vkladů či převodem z jiných účtů. Jeden z takových převodů ve výši 2.000 Kč ze dne 26. 10. 2018 je zjevně plněním z jiného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalované nebankovním věřitelem ([právnická] [osoba]). Žalobce tedy měl za účelem reálného posouzení schopnosti žalované splácet úvěr splátkou ve výši 1.250 Kč měsíčně vycházet z údajů, které mu byly ke dni poskytnutí úvěru známy a podle kterých takovou sumou žalovaná ke konci měsíců v období od 1. 9. 2018 do 31. 3. 2019 ani jedinkrát nedisponovala. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že žalobce neučinil potřebná objektivizující šetření s cílem zjistit schopnost žalované úvěr splácet, případně tato šetření řádně nevyhodnotil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je v důsledku toho neplatná. 21. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z.,