8 C 55/2022-59 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 20. 8. 2021 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění na základě smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřel žalovaný dne 8. 11. 2006 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] Podle této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč jako půjčku za dohodnutý souhrnný poplatek ve výši 6.640 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutou celkovou částku 16.640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Smlouva o postoupení pohledávek na žalobce byla uzavřena dne 18. 12. 2020. 2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 8. 11. 2006 pod [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný převzal věřitele [právnická osoba] prostřednictvím jeho zástupce v hotovosti 10.000 Kč a zavázal se vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6.640 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit 16.640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. 5. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] adresované žalovanému a podané k poštovní přepravě dne 30. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 13. 8. 2021. <i>6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného v době uzavření smlouvy (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>7. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky (§ 658 odst. 1 obč. zák.).</i> <i>8. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> 9. Soud výše uvedená skutková zjištění posoudil podle citovaných právních ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavřel prostřednictvím svého zástupce s žalovaným smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 8. 11. 2006 částku 10.000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal jistinu půjčky vrátit spolu se souhrnným poplatkem s úrokem ve stanovených splátkách. Výše sjednaného smluvního úroku, kapitalizovaného za období trvání smlouvy o půjčce (52 týdnů), tak činila 66,4 % z jistiny půjčky. S ohledem na skutečnost, že žalovaný měl na úrocích (včetně poplatků) zaplatit částku rovnající se dvěma třetinám výše samotné jistiny půjčky, shledal soud smlouvu o půjčce neplatnou podle § 39 obč. zák., neboť se pro zjevně nepřiměřený smluvní úrok příčí dobrým mravům. 10. Žaloba je proto důvodná pouze v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák., neboť žalovaný přijal majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný přijal 10.000 Kč a uhradil 0 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 10.000 Kč poskytnutého podle smlouvy ze dne 8. 11. 2006. Rovněž je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z dlužné částky podle § 3028 odst. 1, § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Výše úroku z prodlení je stanovena podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a počíná běžet ode dne následujícího po uplynutí lhůty určené k plnění ve výzvě ze dne 29. 7. 2021, doručené žalovanému podle § 573 o. z. 11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 60 % (10.000 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 40 % (6.640 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 20 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalovanému výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 900 Kč /3x30 0 Kč, 1 x 1.780 Kč podle § 7, 11 odst. 1, § 14b odst. 1 písm. c), bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů ve výši 600 Kč /3 x 100 Kč, 1 x 300 Kč podle § 13 odst.4, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 689 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady řízení žalobce činí částku 4.769 Kč, z toho 20 % odpovídá částce 954 Kč Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.