8 C 60/2022-56 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 domáhal vůči žalovanému finančního plnění na základě smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel dne 16. 1. 2019 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] Žalovaný se zavázal ve 14 měsíčních splátkách po 2.921 Kč uhradit původnímu věřiteli celkem částku 40.894 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 8.350 Kč a úvěr byl proto ke dni 16. 3. 2020 zesplatněn. Žalobce dále požadoval úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, za období od 17. 3. 2020 do 11. 6. 2021, úhrady úroku, úroků z prodlení a nákladů na vymáhání spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 16. 1. 2019 bylo zjištěno, že mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem bylo dohodnuto, že věřitel poskytne dlužníkovi úvěr ve výši 22.000 Kč a žalovaný jako dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutou částku spolu s dohodnutým úrokem a poplatky ve výši 18.894 Kč, ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2.921 Kč. Současně se strany dohodly, že v případě nezaplacení kterékoliv splátky řádně a včas je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužní částky za každý den prodlení. Dále se žalovaný zavázal v případě zaslání upomínky uhradit poplatek ve výši 750 Kč za každou z upomínek, v případě zaslání oznámení o zesplatnění zaplatit poplatek ve výši 1.500 Kč, které budou připsány k celkové dlužné částce. V rámci smlouvy žalovaný potvrdil svým prohlášením, že převzal v hotovosti celkovou výši úvěru. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že úvěr byl poskytnut jako neúčelový. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu a výzva byla podána k poštovní přepravě dne 9. 8. 2021. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. <i>7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 8. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. <i>9. Podle § 433 odst. 2 o. z má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.</i> <i>10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel smlouvu o úvěru s žalovaným v postavení podnikatele a na jimi uzavřenou smlouvu se proto není možné uplatnit kritéria stanovená na ochranu spotřebitelů podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Současně je však třeba přihlédnout k limitům stanoveným v citovaném § 433 odst. 1 a 2 o.z., která aplikoval ve svém rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021, sen. zn.  23 ICdo 56/2019 i Nejvyšší soud Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí mimo jiné dospěl k závěrům, že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z., a je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení. 15. V daném případě má soud zato, že takovými mimořádnými předpoklady pro aplikaci závěru o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy jsou výše celkových ročních nákladů na úvěr, které činí (bez sankčních poplatků) přes 75 % ročně (85 % za sjednané období trvání úvěru v délce 14 měsíců) v kombinaci se smluvní pokutou ve výši 0,1 % ročně z celkové dlužné částky (nikoliv pouze z jistiny úvěru), s poplatky za upomínky ve výši 750 Kč za každou z nich a s poplatkem za oznámení za zesplatnění ve výši 1.500 Kč. Současně byla věřiteli při uzavírání smlouvy známa majetková situace dlužníka, který v žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjmy tvoří 18.000 Kč a výdaje 6.000 Kč měsíčně. I přestože žalovaný byl v daném případě při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele, zjevně nešlo o úvěr účelově vázaný na podnikání dlužníka. Z formulářového obsahu smlouvy, který je (jak je soudu z jeho rozhodovací činnosti známo) shodný jako v případech spotřebitelských úvěrů, a z výše uvedených zjištění vyplývá, že věřitel pouze využil při uzavírání smlouvy situace, kdy žalovaný byl tzv.„ ičař“, s cílem, aby se na daný úvěrový vztah nevztahovala zákonná regulace obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce tak může požadovat extrémně vysoké celkové poplatky za poskytnutý úvěr a další sankční platby, se kterými je v obchodním modelu takových úvěrů již předem kalkulováno. Takovému zneužívání smluvní volnosti však není možné ve smyslu § 8 o.z. poskytnout právní ochranu a soud proto úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou. 16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 22.000 Kč a uhradil 8.350 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 13.650 Kč. Rovněž je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z dlužné částky § 1968 o. z. ve výši podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty určené k plnění ve výzvě ze dne 9. 8. 2021, doručené žalovanému podle § 573 o. z (dne 12. 8. 2021). Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. 17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.