8 C 65/2022-61 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 20. 9. 2021 domáhal vůči žalované peněžitého plnění na základě Smlouvy o úvěru od [název], kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] dne 2. 1. 2019 a na základě které byla žalované poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutý úvěr s dohodnutým úrokem ve splátkách po 730 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení a věřitel využil svého práva a prohlásil úvěr za splatný ke dni 30. 9. 2020. Žalovaná ani přes výzvu však poté svůj dluh neuhradila. Pohledávku poté věřitel postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2021 na žalobce. Žalobce uvedl, že věřitel hodnotil finanční situaci žalované předtím, než jí poskytl finanční produkt. 2. Žalovaná jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze Smlouvy o úvěru od [název] a o stavebním spoření s účtem č. [bankovní účet] ze dne 2. 1. 2019 bylo zjištěno, že [právnická osoba] se zavázala poskytnutou žalované překlenovací úvěr ve výši 100.000 Kč s dohodnutou úrokovou sazbou ve výši 5,45 % ročně. 5. V žádosti o úvěr ke shodnému účtu stavebního spoření bylo zjištěno, že úvěr byl dohodnut na účelové užití: změna, údržba domu, bytu, celková rekonstrukce domu a přilehlých prostor, při dohodnutých splátkách úvěru 730 Kč měsíčně po dobu 216 měsíců. 6. Z výpisu z účtu Úvěr od [název] č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že vyčerpáno na úvěr bylo 100.000 Kč a žalovaná na úvěr uhradila 15 x 730 Kč + 1.680,64 Kč za období od 3. 1. 2019 do 15. 10. 2020. 7. Z vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt bylo zjištěno, že žalobce měl před poskytnutím úvěru k dispozici informace o žalované, podle kterých nebylo zjištěno, že žalovaná splácí jiné úvěry. Dále byl zjištěn její příjem ve výši 16.452 Kč a náklady rodiny 7.057 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem dne 14. 6. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. <i>9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>11. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> <i>13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 18. Věřitel neučinil všechny potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalované a nedisponoval při poskytování úvěru úplnými informacemi o skutečných příjmech a výdajích žalovaného. Věřiteli tak nebylo před poskytnutím úvěru známo, na základě čeho žalovaná deklarovala výši svých příjmů, tedy zda je tvoří mzda a o jaký pracovní poměr se případně jedná, či zda šlo o příjem osoby samostatně výdělečně činné či z jiného titulu. Věřitel nezkoumal a neměl k dispozici údaje o skutečných pravidelných výdajích žalované (bydlení, vyživovací povinnosti, pravidelné měsíční životní náklady, jiné závazky). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná. 19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijala žalovaná jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala 100.000 Kč a uhradila 12.630,64 Kč. Žalovaná je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 87.369.36 Kč a ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy o úvěru soud zamítnul. 20. Žalobci nebyl přiznán ani úrok z prodlení z dlužné částky, neboť podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, není povinen spotřebitel vrátit poskytnutou jistinu podle neplatné úvěrové smlouvy, či podle výzvy věřitele, nýbrž v době přiměřené jeho možnostem a spotřebitel se tak nemůže dostat do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobci proto nebyl přiznán úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť do prodlení s plněním dlužné částky by se žalovaná dostala až uplynutím lhůty, kterou stanoví svým rozhodnutím soud (podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, pod sp. zn. 33 Cdo 3775/2021). 21. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 90 % (87.369,36 Kč) a žalovaná byla úspěšná v rozsahu 10 % (9.412,40 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 80 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalované výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3.872 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 14.940 Kč (3x4. 980 Kč, § 7, 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 3.326,40 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady řízení žalobce činí částku