8 C 74/2022-68 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 domáhal vůči žalované peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela dne 18. 12. 2017 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta jistina úvěru ve výši 25.000 Kč. Současně se žalovaná zavázala kromě poskytnuté jistiny uhradit právnímu předchůdci žalobce ve splátkách 18.250 Kč. Splátky byly dohodnuty po dobu 13 měsíců po 3.250 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná na svůj dluh uhradila 19.000 Kč. Žalobce proto požadoval po žalované úhradu dlužné jistiny, dohodnutých poplatků, úroku z prodlení a smluvní pokuty. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že finanční prostředky se svým tehdejším přítelem na základě smlouvy převzala. Současně požádala o možnost úhrady dlužné částky ve lhůtě delší, než v zákonné lhůtě pro své výdělkové poměry. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi věřitelem [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem dne 18. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná převzala v hotovosti úvěr ve výši 25.000 Kč a zavázala se ve 13 měsíčních splátkách po 3.250 Kč vrátit žalobci kromě jistiny ve výši 25.000 Kč, úroky a poplatky v celkové výši 18.250 Kč. 5. Při poskytování úvěru žalobce disponoval informacemi od žalované, podle kterých žalovaná poskytla své identifikační a kontaktní údaje, byla na mateřské dovolené, žila v nájmu v druhovském poměru a měla jednu vyživovací povinnost. Vlastnila standardní vybavení domácnosti a auto. Věřitel dále vycházel z údajů žalované o celkových příjmech žalované ve výši 7.767 Kč (mateřská) a z celkových výdajů žalované, které činily 6.250 Kč. Dále věřitel disponoval informací o celkové výši příjmů a výdajů v domácnosti žalované. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. <i>7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>9. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> 11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). <i>12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 17. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost příjmů a výdajů žalované. Zejména právní předchůdce žalobce jako věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, že vůči němu není vedena exekuce a že nemá žádné jiné dluhy, případně v jaké výši. Žalobce v této souvislosti měl učinit jednoduchá a účinná opatření, tj. například zjistit v dostupných registrech dlužníků, zda v nich žalovaná není evidována. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření učinil. Současně z údajů uvedených v žádosti o úvěr vyplývá, že žalované byl úvěr poskytnut za situace, kdy byla na rodičovské dovolené, její příjem tvořil rodičovský příspěvek a ve výši 7.767 Kč a výdaje 6.250 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná. 18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala 25.000 Kč a uhradila 19.000 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 6.000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem. V daném případě bylo soudem zjištěno, že v možnostech žalované je dluh uhradit ve lhůtě 2 měsíců a soud proto určil lhůtu k plnění v této délce. 19. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., za situace, kdy převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.