9 C 114/2022-62 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 19. 1. 2022 doplněným na výzvu soudu dne 29. 7. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 11.291,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 12. 9. 2021 do zaplacení a nákladů řízení. Dle žaloby uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] a žalovaný dne 12. 5. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla společnost žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 11. 9. 2021. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, ale do uvedeného data splatnosti nezaplatil. Žalobce nabyl pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou 27. 1. 2020 mezi společností [právnická osoba] a žalobcem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný registroval zadáním osobních údajů. Žalovaný poté zaškrtnutím příslušných políček ve formulářích s odkazem na smluvní dokumentaci potvrdil svou identitu a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, byla žalovanému po schválení poskytnuta částka spotřebitelského úvěru ve výši 8.000 Kč. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného [bankovní účet], s uvedeným variabilním symbolem [číslo]. Žalovanou částku dále tvoří náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč, a úroky za období čerpání ve výši 2.541,04 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho, nereagoval ani na výzvy. Žalobce navrhl, aby soud věc rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. 2. Soud vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě zcela vyhověl. Platební rozkaz byl podle ustanovení § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Soud nedospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení, věc nařídil, přičemž účastníky k jednání řádně předvolal. Účastníci se nedostavili, žalobce se řádně omluvil. 4. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a věc projednal bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a žalobcem doložených listinných důkazů, ze kterých zjistil, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobcem dne 27. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno 21. 10. 2021. Žalobce k žalobě doložil formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru informující o smluvních podmínkách, listinu označenou smlouva o revolvingovém úvěru, datovanou ke dni 12. 5. 2021, ze které bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu na revolvingový úvěr, kdy byl žalovaný oprávněn čerpat až do výše úvěrového limitu v částce 80.000 Kč s úrokovou sazbou 10,5 % měsíčně a RPSN 231,29 %, splácení úvěru bylo sjednáno úrovní minimálních splátek ve výši 11 % nesplaceného úvěru a poplatku na čerpání nebo částky 1.000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Úvěr měl být konzumován prostřednictvím bankovního účtu č. [bankovní účet]. Z potvrzení o odeslání prostředků společností [právnická osoba] bylo podáváno, že byla odeslána částka 8.000 Kč, na úvěr mělo být hrazeno celkem 11.291,04 Kč, aniž by byl předložen doklad o faktickém poukázání této částky na účet, který by byl jednoznačně identifikován jako účet žalovaného. Žalobce nepředložil žádné důkazy, které by prokazovaly, jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 5. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (§ 2395 o. z.) 6. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. (§ 2396 o. z.) 7. Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. (§ 2397 o. z.) 8. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; nezurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. (§ 2398 o. z.) 9. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (§ 2399 o. z.) 10. Mají-li být plnění úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. (§ 1802 o. z.) 11. Není-li doba placení úroku ujednána, platí se úroky s jistinou, je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. (§ 1805 o. z.) 12. Úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. (§ 1806 o. z.) 13. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 18. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná ani v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které by žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 8.000 Kč a neuhradil ničeho. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, aniž by zkoumal osobní a majetkové poměry žalovaného, příjmy a výdaje jeho domácnosti a vyživovací povinnosti a další závazky. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka a smlouvu o zápůjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou. Protože žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce jako věřitel žalovaného žalovanému skutečně částku poskytl, byla žaloba zamítnuta, neboť na straně žalovaného nebylo prokázáno ani bezdůvodné obohacení. 19. Žalobce se svou neúčastí u nařízeného jednání vzdal práva být o těchto závěrech soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučen. 20. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142, § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žaloba byla zamítnuta. Žalobci proti nárok na náklady řízení nevznikl a dle obsahu spisu žalovanému nevznikly žádné náklady řízení. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.