9 C 119/2022-65 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 25. 1. 2022 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené pod [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 5.200 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci částku 5.200 Kč ve splátkách v minimální výši 300 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit žalobci poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 %, tj. celkem 1.040 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit žalobci úrok ve výši 3.960 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný se ocitl v prodlení se splacením dluhu, je povinen uhradit žalobci rovněž náklady ve výši 363 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný od poskytnutí úvěru uhradil 1.200 Kč, které započetl podle smlouvy na příslušenství, poplatky a smluvní pokuty. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 17. 5. 2021 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému na účet č. [bankovní účet] úvěr až do výše 50.000 Kč. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že dne 17. 5. 2021 bylo na účet č. [bankovní účet] poskytnuto 4.000 Kč, dne 19. 5. 2021 bylo na účet č. [bankovní účet] poskytnuto 1.000 Kč a dne 16. 6. 2021 bylo na účet č. [bankovní účet] poskytnuto 200 Kč Celkem tedy bylo žalobcem na účet č. [bankovní účet] poskytnuto 5.200 Kč. 5. Ze smlouvy o úvěru a ani z dalších listin předložených žalobcem (obchodní podmínky, výpisy k revolvingovému úvěru, kopie občanského průkazu, výplatní páska) nebylo zjištěno, že žalobce zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. 6. Z výzvy k úhradě – předžalobní upomínky a podacího archu bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 15. 12. 2021 k úhradě dlužné částky a k poštovní přepravě ji předal dne 15. 12. 2021. 7. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 10. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 11. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy. 12. V daném případě žalobce netvrdil a ani neprokázal, že provedl dostatečné šetření ohledně majetkové situace dlužníka. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná. 13. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že žalovanému poskytl bezhotovostními převody na jeho účet částku v celkové výši 5.200 Kč a žalovaný uhradil 1.200 Kč, je žalovaný povinen uhradit žalobci částku 4.000 Kč. V ostatních nárocích, které žalobce požadoval na základě uzavřené smlouvy o úvěru, byla žaloba zamítnuta 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.