9 C 165/2022-55 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 20. 5. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 5.092,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.092,98 Kč ve výši 8,25 % ročně od 23. 12. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 557,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.922,03 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 689 Kč a částky 2.465 Kč představující smluvní pokutu za období od 2. 8. 2020 do 28. 11. 2021, vše ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 1. 6. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným, jejíž přílohu č. 1 tvořil předpis splátek. Na jejím základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 12.000 Kč v hotovosti, což žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem. Dle žaloby se žalovaný zavázal vrátit jistinu spolu s příslušenstvím ve výši 10.302 Kč za dobu trvání úvěru. Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku 22.302 Kč. Splatnost poslední splátky, jakož i celková splatnost závazku, byla sjednána ke dni 1. 8. 2020. Žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena na základě Žádosti o úvěr, do které žalovaný uvedl mimo jiné i údaje vypovídající o jeho finanční situaci, jako údaje o zaměstnání, výdajích, či jiných dluzích. Žalovaný však nehradil řádně a včas, když do sjednané doby splatnosti úvěru uhradil pouze částku ve výši 13.300 Kč. Žalobce požadoval úhradu dlužné jistiny, zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky dne 2. 5. 2022. 2. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla mu stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, na které se dostavil žalovaný. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti žalobce a rozhodoval na základě obsahu spisu, listinných důkazů předložených žalobcem a výpovědi žalovaného. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Z listin předložených žalobcem (smlouva o úvěru ze dne 1. 6. 2019, předpis splátek, žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021) bylo zjištěno, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], a žalobcem dne 22. 12. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno 10. 1. 2022. Z listin označených jako smlouva o úvěru datovanou ke dni 1. 6. 2019, předpis splátek, žádost o úvěr a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy žalovaný obdržel v hotovosti částku 12.000 Kč a zavázal se uhradit právnímu předchůdci žalobce částku 22.302 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Převzetí hotovosti žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % p.a. a RPSN 272,44 %. Žalovaný na dlužnou částku uhradil 13.300 Kč. Žalobce nepředložil žádné důkazy, které by prokazovaly, jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 5. Žalovaný u jednání sdělil, že v době sjednání úvěru byl v tíživé finanční situaci, potvrdil, že obdržel 12.000 Kč v hotovosti, i když už si nepamatuje, jak se společnost, se kterou uzavřel smlouvu o úvěru jmenovala. Uvedl, že na úvěr uhradil částku ve výši asi 13.300 Kč. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. (§ 2396 o. z.) 8. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (§ 2399 o. z.) 9. Mají-li být plnění úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. (§ 1802 o. z.) 10. Není-li doba placení úroku ujednána, platí se úroky s jistinou, je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. (§ 1805 o. z.) 11. Úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. (§ 1806 o. z.) 12. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Podle § 2048, § 2049 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 18. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud přitom vycházel z tvrzení účastníků, podle kterých žalovaný čerpal 12.000 Kč a uhradil částku ve výši 13.300 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) a aktuální judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18), podle kterých byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce však předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o zápůjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou. Žalobci, respektive jeho právnímu předchůdci by tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož však žalovaný uhradil částku přesahující výši bezdůvodného obohacení, žaloba tak byla v celém rozsahu zamítnuta. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 19. Od výroku I. se odvíjí výrok nákladový. Žaloba byla zamítnuta, a žalobce proto nemá ve smyslu ust. § 142, § 142a o.s.ř. právo na náhradu vzniklých nákladů řízení a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.