9 C 19/2022-41 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 14. 1. 2022 se domáhal žalobce zaplacení 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.500 Kč od 7. 12. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.500 Kč od 8. 1. 2021 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby byl žalovaný převezen dne 27. 11. 2020 a dne 29. 12. 2020 do záchytné stanice žalobce, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření a ošetření. Za pobyt a zdravotnické výkony vyúčtoval žalobce náklady 2 x 2.500 Kč. Žalovaný svůj dluh ve výši 2.500 Kč dne 28. 11. 2020 uznal a téhož dne převzal Osobní účty pacienta. Žalovaný svůj dluh ze dne 30. 12. 2020 neuznal a Osobní účty pacienta nepřevzal. Skutečné náklady byly kalkulovány dle ceny záchytné stanice pro rok 2020 -2021. Na dluh nezaplatil žalovaný ničeho, přestože byl k úhradě dlužné částky 24. 3. 2021. 2. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobě vyjádřil a zároveň byl vyzván, aby se vyjádřil také k záměru soudu rozhodnout věc bez nařízení jednání, vycházejíc pouze z obsahu spisu tak, jak s tím souhlasil i žalobce. Žalovaný byl poučen, že nevyjádří-li se, bude soud jeho nečinnost považovat za souhlas s postupem podle § 115a o.s.ř. Žalovaný se nevyjádřil. 3. K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení věci souhlasí. (§ 115a o.s.ř.) 4. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav. Z osobního účtu pacienta bylo zjištěno, že žalovaný byl umístěn v záchytné stanici žalobce dne 27. 11. 2020, propuštěn 28. 11. 2020. Z potvrzení o poskytnutí záchytu [číslo] bylo prokázáno, že žalovaný byl umístěn na protialkoholní záchytné stanici žalobce dne 27. 11. 2020 od 20:08 hodin do 28. 11. 2020, 07:52 hodin, při zjištěné hladině alkoholu 3,5 promile. Žalovaný byl k záchytu převezen [anonymizováno] policií [obec]. Z osobního účtu pacienta bylo zjištěno, že žalovaný byl umístěn v záchytné stanici žalobce dne 29. 12. 2020, propuštěn 30. 12. 2020. Z potvrzení o poskytnutí záchytu [číslo] bylo prokázáno, že žalovaný byl umístěn na protialkoholní záchytné stanici žalobce dne 29. 12. 2020 od 21:56 hodin do 30. 12. 2020, 7:55 hodin, při zjištěné hladině alkoholu 2,53 promile. Záchyt žalovaného byl vyžádán [anonymizováno] nemocnicí v [obec]. Žalobce poskytl žalovanému opakovaně zdravotní službu, kterou účtoval v souladu se zákonem a bodovým ohodnocením pro pobyt v záchytné stanici ve výši 2 x 2.500 Kč. Žalovaný dne 28. 11. 2020 svůj závazek k zaplacení částky 2.500 Kč za pobyt v záchytné stanici uznal a zavázal se částku zaplatit do osmi dnů. Povinnost k zaplacení částky 2.500 Kč za pobyt v záchytné stanici z 29. 12. 2020 na 30. 12. 2020 žalovaný odmítl uznat. Z výzvy k zaplacení dluhu z 24. 3. 2021 zaslané žalobcem žalovanému bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván o úhradu dlužné částky za pobyty v záchytné stanici. Ve spise se nenachází žádný doklad o provedené úhradě za pobyty v záchytné stanici. 5. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. o opatření k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt v záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl takto ošetřenou osobou, soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení v souladu s ustanoveními § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a § 1970 o.z., a to vždy ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky (7. 12. 2020 a 8. 1. 2021). 6. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. (§ 1968 věta prvá o. z.) 7. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízení. Neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. (§ 1970 o. z.) 8. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný byl opakovaně vyšetřen a ošetřen v záchytné stanici žalobce. Vzniklé náklady žalobce účtoval v souladu s bodovým ohodnocením výkonů. Žalovaný je neuhradil a neučinil tak ani po výzvách žalobce. Protože žalobce poskytl žalovanému ve dnech 27. 11. 2020 až 28. 11. 2020 a 29. 12. 2020 až 30. 12. 2020 vyšetření a ošetření a žalovaný za zdravotní péči nezaplatila přesto, že to ukládá zákon, neboť žalovaný byl pozitivně testován na alkohol, soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit stanovenou cenu péče spolu s úroky z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o.z. dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se ocitl následující den po splatnosti v prodlení, které trvá. 9. Protože žalobě bylo vyhověno, rozhodl soud ve výroku II. o přiznání nákladů řízení žalobci. Náklady řízení byly přiznány podle § 142 o.s.ř. a § 142a o.s.ř., a to za zaplacený soudní poplatek 1.000 Kč, za tři úkony právní služby dle vyhl.č. 177/96 Sb. z tarifní hodnoty 5.000 Kč, tedy 3 krát 200 Kč, a tři režijní paušály dle stejného předpisu po 100 Kč a 21% DPH ve výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. 10. Lhůty k plnění byly stanoveny v prodloužené lhůtě v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.