9 C 42/2022-75 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 6. 2021 se žalobce domáhal zaplacení 15.900 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 327,71 Kč, kapitalizovaným úrokem 748,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 1. 2021 a úrokem ve výši 18,84 % ročně z částky 10.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení ve výši 2.252 Kč. Dle žaloby uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaný 2. 7. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a na základě splnění zákonných podmínek poskytl žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr zaplatit za dobu řádného trvání smlouvy 2.000 Kč a 2.000 Kč odměnu za administraci a 4.000 Kč za hotovostní inkaso, celkem tedy 8.000 Kč. Celou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal zaplatit v 60. týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 9. 7. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přestože věděl, že poslední splátku má zaplatit 25. 8. 2020. Žalovaný na pohledávku zaplatil celkem 2.100 Kč, poslední splátku hradil 26. 7. 2019. Celková dlužná částka sestává z dlužné jistiny 10.000 Kč a dlužných úhrad za služby 5.900 Kč. 2. Soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz, který byl podle § 173 odst. 2 o.s.ř. za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil. 3. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a věc rozhodl bez přítomnosti účastníků. Ve věci bylo nařízeno jednání, žalobce se z jednání omluvil a uvedl, že souhlasí s rozhodnutím věci bez jeho přítomnosti, žalovaný se bez předchozí řádné omluvy, přes poučení soudu nedostavil. Soud provedl důkazy bez přítomnosti účastníků a to smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, jejíž součástí byla pohledávka původního věřitele za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy o [název] [úvěru] bez uvedení čísla, uzavřená dne 2. 7. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek a přílohami k ní byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že žalovaný byl o změně věřitele informován. Z karty zákazníka, žádosti o spotřebitelský úvěr na formuláři„ [název] [úvěru]“ bylo prokázáno, že žalovaný po právním předchůdci žalobce poptával úvěr ve výši 10.000 Kč, s dobou splatnosti 60 týdnů. V kartě ke svým osobním poměrům žalovaný uvedl pouze čistý příjem 16.816 Kč jako celkový příjem domácnosti, výdaje na bydlení 4.750 Kč, osobní výdaje 3.500 Kč, celkové výdaje 8.250 Kč a to, že domácnost sdílí s přítelkyní. Žalobce nepředložil soudu žádné důkazy, které by prokazovaly žalovaným tvrzenou výši příjmů, výdajů a majetkové, osobní, výdělkové poměry. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním hodnocením bylo prokázáno, že žalovaný byl upozorněn na možnost vymáhání částky soudní cestou, včetně nákladů řízení. Dle tvrzení žalobce žalovaný právnímu předchůdci zaplatil za dobu trvání smluvního vztahu celkem 2.100 Kč. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 10.000 Kč a uhradil 2.100 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, ani zda zkoumal osobní a majetkové poměry žalovaného, příjmy a výdaje jeho domácnosti a vyživovací povinnosti a případné další závazky. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o zápůjčce proto v důsledku výše uvedeného shledal soud neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 7.900 Kč, představující plnění bez právního důvodu. 11. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku. 12. Žalovaný byl právním nástupcem vyzván k vrácení dlužné částky upomínkou z 13. 5. 2021, bylo proto rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od data následujícího po dni zaslání výzvy k plnění do zaplacení, neboť nejpozději v tento den se žalovaný dozvěděl o požadavku na vrácení poskytnuté částky, tedy o svém bezdůvodném obohacení. 13. Žalobce se přitom svou neúčastí u nařízeného jednání vzdal práva být o těchto závěrech soudu poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. 14. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobě bylo vyhověno v částce 7.900Kč a žaloba byla v částce 8.000 Kč zamítnuta. Úspěch žalobce činil méně než 50 %, žalovaný byl tedy úspěšný ve více než polovině a žalobci proto nárok na náhradu nákladů řízení nevznikl a žalovanému, dle obsahu spisu, náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 15. Lhůty k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o.