9 C 61/2020-101 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 15. 1. 2020 se domáhal žalobce zaplacení částky 21.406 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 340,93 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 15.000 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení. Dle žaloby účastníci uzavřeli 12. 9. 2019 prostředky elektronické komunikace smlouvu o úvěru [číslo]. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 15.000 Kč, který žalobce žalovanému poskytl převodem na účet č. [bankovní účet] dne 12. 9. 2019 (datum odepsání úvěru z účtu žalobce). Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 10. 10. 2019. Následně žalobce s žalovaným sjednali prodloužení doby splatnosti úvěru do 24. 10. 2019 a navýšení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5.161 Kč. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené lhůtě neuhradil a žalobci proto vznikl nárok na zaplacení jistiny 15.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5.161 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po dni splatnosti, tedy od 25. 10. 2019, neboť žalovaný je v prodlení. Žalobce na základě smlouvy o úvěru požadoval rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 15.000 Kč od 25. 10. 2019 do 15. 1. 2020 v celkové výši 1.245 Kč. 2. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žaloba není zcela důvodná, dluhu ve výši 15.000 Kč uznal a uvedl, že je schopen ji splácet, nicméně roční procentní sazba nákladů ve výši 858 % je odporující zákonu dobrým mravům, jedná se o lichvu a zbytek žalované částky proto není důvodný. 3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem z 25. 5. 2020, ve kterém žalobě v částce 15.000 Kč vyhověl, ve zbytku 6.746,93 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 340,93 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 15.000 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 1. 2020 do zaplacení zamítl a rozhodl i o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení pouze ve výši 2.202 Kč. Své rozhodnutí soud opřel o ust. §§ 580, 588 o.z. podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Částku 15.000 Kč přiznal jako bezdůvodné obohacení, neboť obsah účastníky uzavřené smlouvy a okolnosti uzavření posoudil podle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. 4. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání do výroku zamítavého a do výroku o nákladech řízení. 5. Krajský soud v Brně rozhodnutím z 28. 2. 2022, č.j. 47 Co 126/2020-54, rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. a III. zrušil, přičemž tak rozhodl především proto, že ve věci nebylo nařízeno jednání, při kterém by byl náležitě zjištěn skutkový stav a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. značka 21 Cdo 1696/2005. 6. Procesní soud nařídil ve věci jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalobce se z jednání omluvil a uvedl, že souhlasí s tím, aby jednání proběhlo bez jeho osobní přítomnosti. Žalovaný, který se dostavil, trval na svém vyjádření, namítal neplatnost smlouvy o úvěru, potvrdil však, že od žalobce přijal 15.000 Kč v den podpisu smlouvy a byl informován, že má do 24. 10. 2019 vrátit 20.161 Kč Částku také postupně vracel, neprokázal však kolik žalobci fakticky vrátil a nebylo mu známo, že v případě prodlení má platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z poskytnuté částky. Ze smluvních ujednání vyplývalo, že by měl zaplatit celkem 17.580 Kč. Žalovaný uvedl, že v době poskytnutí 15.000 Kč byl dlouhodobě ve finanční tísni a byl schopen podepsat cokoliv, neboť měl řadu nedoplatků, nebyl zaměstnán, měl problémy s bydlením, nebyl evidován na úřadu práce, měl řadu dalších závazků, mimo jiné tak hypotéku na dům ve výši 1.300.000 Kč. Soud při jednání provedl důkaz listinou označenou smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze které bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému„ jednorázový, bezúčelový úvěr“ ve výši 15.000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal úvěr zaplatit do 28 dnů, s roční procentní sazbou 858 % z celkovou částkou, kterou měl úvěrový zaplatit ve výši 17.580 Kč. Součástí smlouvy byla ujednání o prodloužení a změně splatnosti úvěru, splatnost úvěru, postup úvěrujícího při prodlení spotřebitele a další ujednání a prohlášení účastníků. Smlouva byla uzavřena dne 12. 9. 2019. Z potvrzení o provedení tuzemské platby bylo prokázáno, že žalobce, poskytl na účet č. [bankovní účet] dne 12. 9. 2019 částku 15.000 Kč. Mezi účastníky nebylo sporné, že tato částka byla žalobcem poskytnuta na účet žalovaného. Z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dodatek, podle kterého byl žalovaný povinen zaplatit poplatek za poskytnutý úvěr ve výši 5.161 Kč a poplatek za poskytnutý úvěr při splnění podmínek pro uplatnění slevy, pouze 2.580 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti 3.962 Kč při roční procentní sazbě nákladů 858 %, s termínem 24. 10. 2019. Žalovaný neprokázal, byla-li tato částka žalobci vrácena, a pokud ano, v jaké výši. 7. Žalobce k doplnil skutková tvrzení a uvedl, že v souladu se zákonem posuzoval úvěruschopnost žalovaného vzhledem k výši poskytnutého úvěru a době, která byla sjednána pro vrácení a vycházel z pravidelných výdajů, které byl žalovaný povinen splatit do konce splatnosti poskytnutého úvěru, splatnost byla 28 denní. Žalobce k prokázání skutkových tvrzení předložil výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 10. 2017 do 31. 10. 2017, ze kterého bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla připsána celkem částku 15.600 Kč z protiúčtu [jméno] [příjmení] u [název] [peněžního ústavu], částku 15.220 Kč od protiúčtu z názvem [název] [účtu] [anonymizováno] Počáteční zůstatek na účtu byl - 129,48 Kč, konečný zůstatek 1.401,35 Kč a celkové příjmy činily 32.720 Kč, celkové výdaje 31.189,17 Kč. 8. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 10. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 15.000 Kč a neprokázal, že by uhradil cokoliv. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že b