6 C 78/2023-70 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 18. 5. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 10. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.839,04 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5.010 Kč, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 552 Kč a částky 4.475 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy ze dne [datum]. Na základě Smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 25.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 29.910 Kč spolu s příslušenstvím do 9.7.2022. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Dne [datum] byla mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek a na jejím základě k uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena ke dni 5. 1. 2023, což bylo žalovanému oznámeno. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 34.485 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 25.000 Kč, úroku ve výši 4.910 Kč, smluvní pokuty ve výši 4.475 Kč a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč (za jednotlivou upomínku 50 Kč). Žalobkyně rovněž požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.839,04 Kč za období od 10. 7. 2022 do 5. 1. 2023 z jistiny 25.000 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 4.475 Kč, počítanou od [datum] z dlužné jistiny 25.000 Kč do 5. 1. 2023. Nad rámec uvedeného požaduje žalobkyně i náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 552 Kč (za odchozí dopis 46 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a 2x osobní návštěvu 217 Kč). Poslední upomínka před podáním žaloby byla ze dne 27. 4. 2023. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně podáním doručeným dne 26. 6. 2023 žalobu částečně zpět v částce 9.485 Kč (kapitalizovaný úrok a smluvní pokuta). Soud pak postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení v uvedeném rozsahu zastavil. Předmětem řízení zůstala dlužná jistina 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (vč. kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení) a náklady spojené s uplatněním pohledávky (viz výše). 3. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 4. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručeno fikcí do datové schránky dne 21. 8. 2023. Protože se však bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], ve znění smlouvy ze dne [datum], soud zjistil, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut spotřebitelský, neúčelový úvěr splatný jednorázově v částce 25.000 Kč s roční úrokovou sazbou 238,95 %. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal vrátit částku celkem 29.910 Kč ve lhůtě do 30 dnů. Podle obsahu spisu žalovaný sjednanou částku neuhradil (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal nic jiného). 6. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 26. 6. 2022 ve formě částečného zpětvzetí žaloby (viz výše) s tím, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet nedisponuje. Důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného tedy žalobkyně v průběhu řízení nenabídla. Soud potom nemohl vzít za prokázané, že předchůdce žalobkyně potřebné údaje od žalovaného zjišťoval a ověřoval. Již na tomto základě proto soud uzavřel, že předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a i přesto úvěr žalovanému poskytl. 9. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019. Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy. 10. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87