8 C 151/2022-88 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2022 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru uzavřené pod [číslo] dne [datum]. Žalobce uvedl, že žalovanému poskytl na základě této smlouvy úvěr ve výši 20.000 Kč dne 8. 3. 2021. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci úvěr spolu s dalšími dohodnutými plněními ve 48 měsíčních splátkách po 1.180 Kč. Žalovaný však uhradil ve splátkách pouze částku 5.940 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti v souladu se smlouvou, došlo k 28. 10. 2021 k zesplatnění celého úvěru a žalobce tak požadoval úhradu dlužné jistiny s přirostlým úrokem ve výši 23.343 Kč, smluvní pokutu ve výši 4.504,68 Kč, dohodnutý úrok ve výši 54,82 % ročně a úrok z prodlení. 2. Žalovaný k nároku žalobce uvedl, že částku 20.000 Kč obdržel a podle smlouvy splátky nehradil z důvodu nedostatku finančních prostředků. Požádal o možnost uhradit dluh ve splátkách po 3.500 Kč měsíčně pro své majetkové a výdělkové poměry. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Podle návrhu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum] pod [číslo] oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že strany se dohodly na tom, že žalobce žalovanému poskytne částku 20.000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal žalobci poskytnutou částku spolu s dalšími smluvními dohodnutými plněními vrátit v 48 měsíčních splátkách po 1.180 Kč. Podle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 20.000 Kč poukázána na účet č. [bankovní účet] dne 8. 3. 2021. 5. Z listiny, a to ze smlouvy o úvěru s přílohou, z informací pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, předsmluvního formuláře, prohlášení klienta hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný poskytl své identifikační a kontaktní údaje. Žalovaný uvedl své vzdělání a údaje o své domácnosti. Žalovaný dále uvedl, že jeho příjem činí 29.650 Kč ze zaměstnání a výdaje 6.463Kč Žalovaný dále uvedl svého zaměstnavatele [anonymizována tři slova], datum nástupu 1. 3. 2018 s tím, že šlo o hlavní pracovní poměr, smlouva nebyla uzavřena na dobu určitou a neběžela výpovědní lhůta. Dále žalobce disponoval potvrzením z účtu žalovaného, podle kterého činil příjem od zaměstnavatele žalovaného 30.000 Kč v lednu 2021 a 28.000 Kč v měsíci únoru 2021. Žalobce dále předložil výpis ze záznamu z registru SOLUS, ze kterého však nevyplývaly žádné informace ohledně žalovaného a výpis z nebankovního registru klientů, podle kterého bylo skóre žalovaného stanoveno na hodnotu 415 – kategorie II – menší riziko, lepší segment klientů. Jiné údaje žalobce ke schopnosti žalovaného úvěr splácet nezjišťoval a uvedené informace neověřoval. <i>6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>8. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> 10. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). <i>11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 16. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 17. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat ze