8 C 186/2022-119 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 11. 6. 2022 domáhal vůči žalované úhrady peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 35.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr, včetně poplatků a dohodnutých úroků v celkové výši 64.800 Kč splácet v 72 měsíčních splátkách ve výši 900 Kč. Žalovaná však opakovaně porušovala smluvní ujednání a žalobce proto prohlásil úvěr za splatný výzvou ze dne 20. 3. 2022 Ani přes výzvu žalovaná svůj dluh neuhradila. Žalobce dále uvedl, že žalovaný na svůj dluh uhradil 0 Kč. Dále žalobce uvedl, že zkoumal před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že věřitel se zavázal poskytnout z účtu č. [bankovní účet] žalované úvěr ve výši 35.000 Kč s tím, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla dohodnuta výplata částky 28.000 Kč a 7.000 Kč bylo započteno na náklady poskytovatele úvěru. Žalovaná se mimo jiné zavázala k úhradě celkové částky 64.800 Kč v měsíčních splátkách ve výši 1.514 Kč Kč po dobu 72 měsíců. 5. Z výpisu z účtu - detailu bezhotovostní platby bylo zjištěno, že na účet žalované č. [bankovní účet] bylo z účtu žalobce č. [bankovní účet] dne [datum] poukázáno 28.000 Kč. 6. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že jako věřitel při uzavírání smlouvy o úvěru s žalovanou disponoval kontaktními a osobními údaji žalované, kopií občanského průkazu, cestovního pasu a dále těmito informacemi: žalovaná byla zaměstnána u zaměstnavatele [právnická] [osoba], nebyla v insolvenčním řízení, v registru Solus měla záznam (nespecifikovaný), nebyla vůči ní vedena exekuce a její občanský průkaz nebyl veden v evidenci neplatných průkazů. Její příjem činil částku 20.090 Kč a výdaje 3.000 Kč. Podle výplatního lístku činil příjem žalované od zaměstnavatele za měsíc 1/2022 částku 20.776 Kč. Podle výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 30. 10. 2021 do 28. 1. 2022 byla žalovaná v téměř nepřetržité záporné měsíční bilanci, když měsíční výdaje přesahovaly její měsíční příjmy. Z výpisu je patrné, že příjmy žalované v uvedeném období jsou tvořeny kromě mzdy i půjčkami od jiných nebankovních věřitelů poskytovanými prostřednictvím platební brány ([právnická] [osoba]) či přímo ([právnická osoba]), a nebo výplatou částek od sázkových společností ([právnická osoba], [právnická] [osoba]). 7. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti, které by měly vliv na výše uvedený skutkový stav. <i>8. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>10. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> 12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). <i>13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 18. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalované a neověřil reálnost a úplnost jí uváděných příjmů a výdajů. Zejména žalobce jako věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, kolik činily jeho skutečné výdaje. Z listin předložených žalobcem nevyplývá, že věřitel před poskytnutím úvěru učinil dostatečná šetření majetkových poměrů žalované, která neuhradila ani jedinou dohodnutou splátku úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná. 19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala 28.000 Kč a uhradila 0 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 28.000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úro