8 C 234/2023-60 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 6. 6. 2023 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené pod [číslo]. Podle smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci vrátit v 24 měsíčních splátkách po 495 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Dluh podle smlouvy v důsledku prodlení žalovaného stal celý splatný ke dni 24. 3. 2023. Žalobce proto požadoval kromě dohodnutých splátek i úhradu smluvní pokuty a dalších dohodnutých poplatků. Žalobce uvedl, že řádně zkoumal schopnost žalovaného hradit úvěr. 2. Žalovaný potvrdil přijetí částky 15.000 Kč na svůj účet a požádal o možnost hradit dluh ve splátkách pro své špatné osobní, výdělkové a majetkové poměry. Uvedl, že byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti, ztratil práci, byl na úřadu práce, ze kterého byl vyřazen a aktuálně je bez příjmů. Bydlení má zajištěno prozatímně u příbuzných. Žalovaný dále uvedl, že má další 2 neuhrazené dluhy, které není schopen splácet. Žalovaný uvedl, že v lednu 2024 nastoupí do zaměstnání a bude schopen splátky hradit. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvou, na základě které bylo žalovanému na jeho účet poskytnuto žalobcem 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal mimo jiné uhradit 24 měsíčních splátek po 495 Kč. Podle výpisu k úvěrové smlouvě žalovaný neuhradil žádnou splátku. 4. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly žalobci podle listiny [název] [název] [název] [název] [předmětné] [listiny] známy identifikační a korespondenční údaje žalovaného, dále údaje o výši příjmů žalovaného (20.000 Kč zaměstnanec), dalších osob v domácnosti (14.000 Kč). Žalobce prověřil žalovaného v rejstříku NRKI, SOLUS a v exekučním rejstříku a nezjistil žádné informace o závazcích žalovaného. <i>5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>7. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru poté, co je posoudil podle citovaných právních ustanovení, že žaloba není důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona o spotřebitelském úvěru., však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 15. Takto věřitel měl zkoumat a objektivně ověřovat výši tvrzených příjmů a zejména výdajů, což v daném případě učinil pouze částečně tím, že spoléhal na informace získané od žalovaného a částečným šetřením v registrech dlužníků. Žalobce v této souvislosti měl učinit další úkony za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, např. ověřit doklady prokazující skutečnou výši jeho příjmů a výdajů (nájemní smlouva, inkaso, výše případné vyživovací povinnosti apod.) Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že úkony směřující ze strany věřitele k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka jsou nedostatečné a smlouva o úvěru je v důsledku toho neplatná. 16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním úvěru 15.000 Kč a uhradil celkem 0 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 0 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem. 17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 71 % (15.000 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 29 % (6.021 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 42 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč, § 7, 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady řízení žalobce činí částku 2.452 Kč, z toho 42 % odpovídá částce 1.030 Kč. 18. Soud současně vyhověl žádosti žalovaného a stanovil lhůtu pro plnění dlužné částky delší, než je uvedena v § 160 odst. 1 o.s.ř. (tři dny od právní moci rozsudku). Žádosti soud vyhověl s ohledem na majetkové a osobní poměry žalovaného, na z