8 C 246/2022-128 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 8. 3. 2022 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] jako dodatku k rámcové smlouvě k běžnému účtu č. [bankovní účet], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 130.000 Kč. Žalobce uvedl, že provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného na základě informací, které žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr a které žalobce dále ověřil. Žalovaný však řádně neplnil dohodnuté splátky úvěru a úvěr byl proto ke dni 15. 11. 2021 zesplatněn, když dlužná jistina činila 125.897,14 Kč s příslušenstvím. Dále žalobce požadoval úhradu vyčerpaného a nesplaceného kontokorentu poskytnutého na základě smlouvy o poskytnutí kontokorentu jako dodatku č. 1 k rámcové smlouvě ze dne [datum], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč. Dluh z vyčerpaného kontokorentu byl pro porušování smluvních povinností žalovaným zesplatněn ke dni 15. 11. 2021 a dlužná jistina činila 22.343,04 Kč. Dále žalobce požadoval úhradu poplatků ve výši 520 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Na základě Rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve znění pozdějších dodatků, zejména dodatku č. 4 ze dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému 130.000 Kč na dobu 97 měsíců na jeho účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách po 1.969 Kč při dohodnutém úroku 9,9 % ročně. Podle Dodatku č. 1 k rámcové smlouvě ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta možnost přečerpání, tzv. kontokorentu do výše 25.000 Kč k běžnému účtu č. [bankovní účet]. Pro neplnění smluvních podmínek byl kontokorentní úvěr žalobcem zesplatněn ke dni 15. 11. 2021 a žalovaný by l vyzván k jeho úhradě ve výši 22.343,04 Kč. 5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného pod č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že úvěr ve výši 130.000 Kč byl ve prospěch tohoto účtu připsán dne [datum] a do zesplatnění úvěru na něj žalovaný uhradil 13.783 Kč. Podle výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] činil nesplacený zůstatek kontokorentního úvěru ke dni zesplatnění částku 22.343,04 Kč. 6. Podle Ceníku služeb, který byl nedílnou součástí Rámcové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal hradit poplatek za výběry z bankomatů ve výši 100 Kč měsíčně. 7. Z interních údajů banky o žádostech žalovaného o poskytnutí úvěru za období od 11. 4. 2020 do 22 8. 2021 (tzv. Aplikační data) bylo zjištěno, že žalovaný žádal dne [datum] o půjčku ve výši 200.000 Kč, která nebyla žalobcem schválena. Žalobce při poskytnutí úvěru a kontokorentního úvěru vycházel ze skutečností zjištěných od žalovaného, podle kterých bydlel žalovaný ve vlastním domě/bytě, byl vyučen, byl ženat, byl podnikatelem s příjmem 240.000 Kč za neuvedené období. Výdaje žalovaného činily 4.000 Kč splátky úvěrů, 9.000 na domácnost a jiné výdaje a ostatní členové domácnosti neměly žádný příjem. Z úvěrové zprávy zpracované ke dni 8. 2. 2021 a 11. 4. 2020 zahrnující podle žalobce údaje z bankovního registru klientských informací, nebankovního registru klientských informací, informace z některých společností patřící do skupiny PPF nebyl žalovaný evidován jako dlužník. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2019 bylo zjištěno, že jeho základ daně po odečtení ztráty činil 240.000 Kč. 8. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že před poskytnutím úvěrů zkoumal jeho výdaje v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, výši pravidelných životních nákladů apod. <i>9. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>11. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> <i>13. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvy o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 18. Žalobce jako věřitel neučinil všechny potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a nedisponoval při poskytování úvěru úplnými informacemi o skutečných příjmech a výdajích žalovaného. Žalobce tak řádně nezkoumal skutečnou a aktuální výši příjmů a výdajů žalovaného v době poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne [datum] a úvěru ze dne [datum]. Žalobce nezkoumal a neměl k dispozici údaje o skutečných pravidelných výdajích žalovaného (bydlení, vyživovací povinnosti, pravidelné měsíční životní náklady, jiné závazky) a přesto žalovanému úvěr poskytnul. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná. 19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 130.000 Kč a uhradil 13.783 Kč. V případě kontokorentního úvěru žalovaný čerpal 25.000 Kč a zůstatek neuhrazené jistiny činil 22.434,04 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 116.217 Kč a 22.434,04 Kč. Dále soud žalobci přiznal nárok na úhradu poplatků za výběry z bankomatu ve výši 2 x 100 Kč. 20. Žalobci nebyly přiznány další požadované poplatky a úrok z prodlení z dlužné částky, neboť podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, není povinen spotřebitel vrátit poskytnutou jistinu podle neplatné úvěrové smlouvy, či podle výzvy věřitele, nýbrž v době přiměřené jeho možnostem a spotřebitel se