8 C 262/2023-61 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 10. 5. 2023 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené pod [číslo]. Podle smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 21.800 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci vrátit ve lhůtě do 30 dnů spolu s poplatkem ve výši 5.450 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Dluh podle smlouvy v důsledku prodlení žalovaného stal celý splatný ke dni 15. 7. 2022. Žalobce požadoval kromě jistiny i úhrady smluvní pokuty a dalších dohodnutých poplatků. Žalobce uvedl, že řádně zkoumal schopnost žalovaného hradit úvěr. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvou pod [číslo] Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 21.800 Kč převodem na účet žalovaného a žalovaný se zavázal uhradit jistinu 21.800 Kč spolu s poplatkem ve výši 5.450 Kč. Podle přehledu bankovních transakcí a autorizované totožnosti žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na účet byla částka 21.800 Kč žalovanému převedena dne 15. 6. 2022 na účet [bankovní účet]. 4. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly žalobci známy následující skutečnosti: Žalobce znal identifikační údaje žalovaného z občanského průkazu. Z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] žalobce znal výši příjmů žalovaného za období 6/2021 do 5/2022 (14 měsíců), který činil průměrně 26.397 Kč. Žalobce vycházel z údajů o 3 osobách ve společné domácnosti žalovaného, o jeho příjmu ve výši 29.940 Kč a o jeho výdajích, které činily 14.000 Kč měsíčně (bydlení, jiné půjčky, ostatní). Uvedené údaje žalobce dále neověřoval. <i>5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>7. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru poté, co je posoudil podle citovaných právních ustanovení, že žaloba není důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona o spotřebitelském úvěru., však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 15. Takto věřitel měl zkoumat a objektivně ověřovat výši tvrzených příjmů a zejména výdajů, což v daném případě učinil pouze částečně tím, že spoléhal na informace získané od žalovaného. Žalobce v této souvislosti měl učinit další úkony za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, např. ověřit doklady prokazující skutečnou výši jeho výdajů (nájemní smlouva, inkaso, výše případné vyživovací povinnosti apod.) Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by taková objektivizující šetření učinil. Naopak vycházel z vyššího průměrného příjmu žalovaného než byl skutečný příjem za období 14 měsíců. Soud proto dospěl k závěru, že úkony směřující ze strany věřitele k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka jsou nedostatečné a smlouva o úvěru je v důsledku toho neplatná. 16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním úvěru 21.800 Kč a uhradil celkem 0 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 21.800 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem. V daném případě bylo soudem nebylo zjištěno, že žalovaný není schopen uhradit dluh ve lhůtě podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a soud proto uložil žalované uhradit dluh v právě takové lhůtě. 17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 79 % (21.800 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 21 % (7.716 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 58 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalovanému výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.181 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 900 Kč (3x30 0 Kč, § 7, 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou DPH ve výši 21 % v částce