8 C 62/2023-70 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 7. 3. 2023 domáhal vůči žalované peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které poskytnul právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (dále jen„ žalobce“) žalované úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úroky ve splátkách ve výši 983 Kč po dobu 26 měsíců. Žalovaná na svůj dluh uhradila podle žalobce částku 15.745 Kč. Žalobce uvedl, že provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalované na základě informací, které žalovaná sama poskytla a dalších nezávisle získaných informací. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, neuvedla žádná tvrzení a nenavrhla žádné důkazy, přestože jí žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvou pod [číslo] Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala mimo jiné uhradit 26 měsíčních splátek po 983 Kč. Podle dokladu o vyplacení úvěru žalobce žalované na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 20.000 Kč dne [datum] poskytnul. Podle splátkového kalendáře žalovaná uhradila v nepravidelných splátkách celkem 15.745 Kč. 4. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly žalobci známy následující skutečnosti: Podle listiny obsahující osobní údaje žalované, byla žalovaná na rodičovské s příjmem 8.100 Kč, měla výuční list, jednu vyživovací povinnost a bydlela v nájmu. Její výdaje činily 16.000 Kč a z toho náklady na bydlení činily 12.000 Kč. Příjem byl ověřen z zápisů banky, výdaje nebyly ověřovány. Šetřením žalobce zjistil, že žalovaná byla v rejstřících SOLUS, bankovním a Nebankovním rejstříku klientských informací a insolvenčním rejstříku bez záznamů. <i>5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>7. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> <i>9. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvy o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Žalobce tak řádně nezkoumal skutečnou a aktuální výši příjmů a výdajů žalované v době poskytnutí úvěru. Žalobce nezkoumal a neměl k dispozici údaje o skutečných pravidelných výdajích žalované (bydlení, vyživovací povinnosti, pravidelné měsíční životní náklady, jiné závazky) a přesto žalované úvěr poskytnul. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná. 14. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 20.000 Kč a uhradil 15.745 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 4.255 Kč. Žalobci nebyly přiznány další požadované poplatky, smluvní pokuty a úrok z prodlení z dlužné částky, neboť podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, není povinen spotřebitel vrátit poskytnutou jistinu podle neplatné úvěrové smlouvy, či podle výzvy věřitele, nýbrž v době přiměřené jeho možnostem a spotřebitel se tak nemůže dostat do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobci proto nebyl přiznán úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť do prodlení s plněním dlužné částky by se žalovaný dostal až uplynutím lhůty, kterou stanoví svým rozhodnutím soud (podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, pod sp. zn. 33 Cdo 3775/2021). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když v řízení nebylo zjištěno, že žalovaná není schopna dluh v takové lhůtě uhradit. 15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., za situace, kdy převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.