5 C 258/2023-103 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se žalobou, která byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena dne 26. 5. 2023, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcia) 20.000 Kč,b) úroky z prodlení z 20.000 Kčba) od 2.7.2015 do 31.12.2015 ve výši 7,05 % ročně,bb) od 1.1.2016 do 30.6.2016 ve výši 7,05 % ročně,bc) od 1.7.2016 do 31.12.2016 ve výši 7,05 % ročně,bd) od 1.1.2017 do 30.6.2017 ve výši 7,05 % ročně,be) od 1.7.2017 do 31.12.2017 ve výši 7,05 % ročně.bf) od 1.1.2018 do 30.6.2018 ve výši 7,50 % ročně,bg) od 1.7.2018 do 31.12.2018 ve výši 8 % ročně,bh) od 1.1.2019 do 30.6.2019 ve výši 8,75 % ročně,bi) od 1.7.2019 do 31.12.2019 ve výši 9 % ročně,bj) od 1.1.2020 do 30.6.2020 ve výši 9 % ročně.bk) od 1.7.2020 do 31.12.2020 ve výši 7,25 % ročně,bl) od 1.1.2021 do 30.6.2021 ve výši 7,25 % ročně,bm) od 1.7.2021 do 31.12.2021 ve výši 7,50 % ročně,bn) od 1.1.2022 do 30.6.2022 ve výši 10,75 % ročně,bo) od 1.7.2022 do 31.12.2022 ve výši 14 % ročně,bp) od 1.1.2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,b) 9.640 Kč.Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, dne 28. 4. 2008 uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , že na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytnul žalované 20.000 Kč, že žalovaná se zavázala peníze vrátit a zaplatit poplatek ve výši 13.920 Kč, že splatnost závazku připadla na den 4. 5. 2009, že žalovaná zaplatila toliko 4.280 Kč, že žalovaná dluží jistinu 20.000 Kč, že žalovaná dluží poplatek 9.640 Kč, že pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek nynějšímu žalobci.2. Ve shora uvedené věci bylo ústní jednání nařízeno na den 20. 2. 2024. Žalobce a zástupce žalobce se k ústnímu jednání nedostavili, svoji neúčast písemně omluvili. Ústní jednání nařízené na den 20. 2. 2024 tak proběhlo v nepřítomnosti žalobce a zástupce žalobce.3. Žalovaná v průběhu ústního jednání dne 20. 2. 2024 zopakovala svou obranu vyjádřenou v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, že „všechny exekuce, které jsem měla, mám zaplaceny“. Žalovaná v průběhu ústního jednání poté, co se seznámila s předmětnou smlouvou o půjčce, uvedla, že podpis na této listině je jejím podpisem, že obsah listiny označené smlouva o půjčce nečiní sporným (nicméně, zda jí peníze byly poskytnuty, si nevzpomíná), že společnost , právnická osoba, jí peníze půjčila opakovaně, že peníze řádně nevracela, že peníze jí byly sráženy ze mzdy exekučně, že exekutor jí písemně sdělil, že dluh zaplatila. Žalovaná dále uvedla, že nepovažuje za férové platit úroky z prodlení za tak dlouhou dobu za situace, kdy se jí žalobce neozýval; výzvy k zaplacení posílal na adresu do , adresa, a přitom věděl, že bydlí v , adresa, (na adrese v , adresa, přebírala zásilky od exekutora, který jí ze mzdy srážel peníze na úhradu dluhu u , právnická osoba, ). Žalovaná navrhla ústní jednání odročit tak, aby listinami, které k ústnímu jednání nedonesla, mohla prokázat, že společnosti , právnická osoba, jí bylo písemně oznámeno, že peníze vrátila. Žalovaná dále uvedla, že se domnívá, že žalobcova pohledávka je již promlčena. Žalovaná dále uvedla, že s exekutorem telefonicky hovořil její kamarád, neboť žalovaná neslyší.4. Ústní jednání bylo žalované tlumočeno tlumočnicí znakové řeči.5. Na tomto místě je třeba uvést, že žalovaná obtížně rozlišovala (či spíše nerozlišovala) rozdíl mezi exekutorem a věřitelem.6. Smlouvou o půjčce (č. l. 10 a 23 soud. spisu) je prokázáno, že společnost , právnická osoba, dne 28. 4. 2008 přenechala žalované v hotovosti 20.000 Kč a žalovaná se zavázala přenechané peníze vrátit a zaplatit poplatek ve výši 13.920 Kč (celkem zaplatit 33.920 Kč) v 53týdenních splátkách po 640 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy (smlouva o půjčce byla označena č. , tel. číslo, ).7. Smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek je prokázáno postoupení pohledávky za žalovanou z předmětné smlouvy o půjčce nynějšímu žalobci.8. Podle ust. § 657 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.9. Podle ust. § 100 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.10. Podle ust. § 101 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.11. Podle ust. § 103 věta první zák. č. 40/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti.12. Listinou označenou „smlouva o půjčce“ (č. l. 10 soud. spisu) žalobce prokázal, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, dne 28. 4. 2008 přenechal žalované 20.000 Kč a žalovaná se zavázala peníze vrátit a zaplatit poplatek ve výši 13.920 Kč, celkem tedy zaplatit 33.920 Kč v 53týdenních splátkách po 640 Kč s tím, že první splátka měla být zaplacena 7. dne od data uzavření smlouvy, tj. 5. 5. 2008. Jelikož dluh měl být plněn ve splátkách v počtu 53, měla být poslední splátka zaplacena 11. 4. 2009. O přenechání peněz právním předchůdcem žalobce žalované a o závazku žalované peníze vrátit a zaplatit poplatek byla sepsána listina označená smlouva o půjčce č. , tel. číslo, . Jelikož právní předchůdce žalobce přenechal žalované peníze a žalovaná se zavázala po uplynutí dohodnuté doby peníze vrátit, je třeba tento vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou hodnotit jako smlouvu o půjčce (a to vzhledem k datu jejího sjednání – 28. 4. 2008) ve smyslu ust. § 657 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013. Jelikož žalovaná v průběhu řízení namítla promlčení žalobcova nároku, zabýval se soud nejprve vznesenou námitkou promlčení. Byť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou bylo dohodnuto plnění ve splátkách, přičemž promlčecí doba jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti (ust. § 103 věta první zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013), bylo nadbytečné se zabývat tím, kdy počala běžet promlčecí doba jednotlivých splátek, a to s ohledem na uplynutí doby určené pro úhradu poslední splátky. Poslední splátka měla být žalovanou zaplacena 11. 4. 2009. I kdyby mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce nebylo dohodnuto plnění ve splátkách, tak věřitel mohl své právo u soudu uplatnit ohledně celé pohledávky dne 12. 4. 2009, což je doba významná pro určení počátku plynutí promlčecí doby. Jelikož promlčecí doba je 3letá (ust. § 101 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013) a jelikož žaloba byla podána dne 26. 5. 2023, tedy po uplynutí 3leté promlčecí doby, a jelikož žalovaná se promlčení dovolala, nebylo možno žalobci žalovanou částku přiznat a žaloba musela být pro promlčení žalobcova nároku zamítnuta. Jak je již výše uvedeno bylo nadbytečné zkoumat, které konkrétní splátky byly žalovanou zaplaceny a takto postupně určovat počátek plynutí promlčecí doby těchto splátek, když i poslední splátka (splatná dne 11. 4. 2009) byla u soudu uplatněna po uplynutí promlčecí 3leté doby. Závěr o promlčení se tak musí vztahovat i na všechny splátky předcházející datu 11. 4. 2009. Jelikož žalovanou částku nebylo možno žalobci pro uplynutí promlčecí doby přiznat, bylo zcela nadbytečné se zabývat zbylými námitkami žalované (o zaplacení dluhu, o nefér jednání žalobce vůči žalované, který se žalovanou v této věci písemně jednal na adresu jejího předchozího bydliště – , adresa, , ač při vymáhání jiného dluhu žalované se žalovanou jednal na adrese jejího nynějšího bydliště).13. O náhradě nákladů řízení účastníků tohoto řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když pro jiný výrok nebyl shledán důvod. Žalobce byl ve sporu neúspěšný a nebylo tak důvodné žalobci náhradu nákladů řízení přiznat. Ve věci úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení přiznat nežádala.14. Byť státu v tomto řízení vznikly náklady v souvislosti s placením tlumočeného, nebyla neúspěšnému žalobci ukládána povinnost ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. tyto náklady státu nahradit, neboť je povinností soudu účastníkovi zajistit možnost jednat ve své mateřštině (což platí i pro znakovou řeč) a tuto náhradu nelze účastníkům řízení uložit.