6 C 163/2023-67 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 15. 8. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 31.545 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 31.545 Kč od 19. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 % a dále zaplacení částky 2.178 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 24.200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím k datu splatnosti. Žalovaný rovněž poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet 2004504010/3030 prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně v částce celkem 24.200 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu Presto za poplatek ve výši 1.155 Kč. Úvěr byl splatný dne 18. 9. 2022. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou. Žalobkyni dále v důsledku prodlení se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty. Žalovaný tak má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši 31.545 Kč, která sestává z jistiny 24.200 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6.190 Kč, poplatku za službu Presto 1.155 Kč. Žalobkyně je dále oprávněna požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu (žalobkyně požaduje smluvní pokutu ze zůstatku úvěru za období od 19. 9. 2022 do 18. 12. 2022. Předžalobní výzva byla odeslána dne 20. 5. 2023.2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Ani žalobkyně se k jednání nedostavila.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši do 24.200 Kč se splatností do 18. 9. 2022. Žalovaný se zavázal částku vrátit s poplatkem 6.050 Kč. Žalovaný si dále sjednal v rámci volitelných služeb službu Presto za 165 Kč. Pro případ prodlení byla ve všeobecných obchodních podmínkách ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (čl. 6.4).5. Čerpání částky žalovaným bylo doloženo přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, podle něhož byla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě odeslána částka 5.000 Kč dne 19. 8. 2022, částka 5.000 Kč dne 19. 8. 2022, částka 3.000 Kč dne 24. 8. 2022, částka 1.000 Kč dne 27. 8. 2022, částka 6.700 Kč dne 29. 8. 2022, částka 2.000 Kč dne 30. 8. 2022 a částka 1.500 Kč dne 1. 9. 2022.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala údaje o žalovaném tak, že žalovaný žil sám, výše měsíčního příjmu ověřeného z bankovního výpisu činila 27.370 Kč (žalovaný uvedl 29.000 Kč), pravidelné výdaje na bydlení činily 11.000 Kč, na půjčky 300 Kč, další nezbytné výdaje 9.000 Kč a zbytné výdaje 1.200 Kč.7. Výzvou k úhradě ze dne 20. 5. 2023 žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě dlužné částky do tří dnů. Podle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému téhož dne.8. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 20. 2. 2024 s tím, že kromě údajů od žalovaného ověřovala, zda se nenachází v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, registru hledaných osob, politicky aktivních osob či v sankčních seznamech a v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Výstupy z těchto evidencí však nebyly soudu doloženy. Z připojeného výpisu z běžného účtu žalovaného za únor 2022 potom soud zjistil, že na účet byla připsána úhrada od zaměstnavatele v částce 27.370 Kč, dále byla mj. provedena platba stravného a školného, odchozí platba 11.000 Kč, splátky půjček u , jméno FO, 400 Kč a 300 Kč a počáteční zůstatek činil -4.265,21 Kč a konečný zůstatek -2.681,48 Kč. Jiné doklady žalobkyně v průběhu řízení nenabídla.12. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný a průkazný. V daném případě se žalobkyně podle obsahu spisu sice poměry žalovaného a jeho schopností úvěr splácet sice zabývala, avšak nedostatečně. Z předložených dokladů předně vyplývá, že žalobkyně vycházela především z údajů od žalovaného, které měla pokud jde o jeho příjmy ze zaměstnání a některé výdaje (zřejmě na bydlení) ověřeny již v podstatě neaktuálním výpisem z účtu starým cca půl roku. Poměry žalovaného pak mohly být v době uzavření úvěrové smlouvy zcela odlišné. Pokud pak žalobkyně zohledňovala údaje zjištěné z řady různých registrů, tyto nijak nedoložila a ani soud tak neměl možnost ověřit, zda a jaké byly takto získané informace. Nelze přehlédnout, že z výpisu z účtu žalovaného se podávají platby, které by mohly nasvědčovat na vyživovací povinnost žalovaného (stravné, školné) či jiné závazky (půjčky) a tyto skutečnosti podle obsahu spisu žalobkyně nijak blíže neprověřovala a spokojila se s údaji od žalovaného, aniž by bylo v potřebném rozsahu zjišťováno, jaká byla jeho celková osobní, rodinná a finanční situace. Přitom zůstatek na účtu žalovaného byl záporný. Tím spíše měl být postup žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy pečlivější a důslednější. Takto však žalobkyně nepostupovala a přesto úvěr žalovanému poskytla.13. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření