6 C 182/2023-63 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 20. 11. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16.000 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 999,45 Kč, s částkou 100 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a dále zaplacení částky 2.432 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 5. 12. 2022 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , smlouvu o úvěru, tel. číslo, , na jejímž základě poskytla společnost , Anonymizováno, žalovanému úvěr ve výši 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 16.000 Kč spolu s příslušenstvím do 4. 2. 2023. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Dne 8. 12. 2022 byla mezi společností , Anonymizováno, a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků. Na základě této smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek a pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni takto postoupena ke dni 7. 7. 2023. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 18.532 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 16.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.432 Kč, paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč (poplatek za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného ve výši 50 Kč za jednotlivou upomínku). Žalobkyně rovněž požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 999,45 Kč za období od 5. 2. 2023 do 7. 7. 2023 a náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč za osobní návštěvu. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svou povinnost splatit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, vznikla mu rovněž povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne 5. 2. 2023 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 16.000 Kč do 7. 7. 2023.2. V průběhu řízení vzala žalobkyně podáním doručeným dne 3. 1. 2024 žalobu částečně zpět v částce 2.532 Kč (paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč a smluvní pokuta). Soud pak postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení v uvedeném rozsahu zastavil. Předmětem řízení zůstala dlužná jistina 16.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (vč. kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení) a náklady spojené s uplatněním pohledávky (viz výše).3. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.5. Ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, ze dne 5. 12. 2022, ve znění smlouvy ze dne 16. 12. 2022, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut spotřebitelský, neúčelový úvěr splatný jednorázově v částce 16.000 Kč s roční úrokovou sazbou 0 %. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal vrátit částku celkem 16.000 Kč ve lhůtě do 4. 2. 2023. Dále byly ve smlouvě mj. sjednány poplatky za zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky jistiny v prodlení.6. Odeslání částky na účet žalovaného, uvedený ve smlouvě, bylo doloženo výpisy z účtu předchůdce žalobkyně ze dne 5. 12. 2022 a 16. 12. 2022. Podle obsahu spisu žalovaný sjednanou částku neuhradil (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal nic jiného).7. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 3. 1. 2024 ve formě částečného zpětvzetí žaloby. Požadované doklady tedy žalobkyní předloženy nebyly a soud proto nemohl považovat za prokázané, že by předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele ve smyslu citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru zabýval.11. K tomu lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda spotřebitelem uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o spotřebiteli se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani případná skutečnost, zda dlužník v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.12. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s