6 C 72/2023-106 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 2. 5. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 11.075,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 311,05 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 477,44 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 3582,69 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % a s úrokem 15 % ročně z částky 3.418,91 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , došlo dne 7. 12. 2020 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 674 Kč, dále paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru (úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3.430 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 642 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1.260 Kč). Celkovou dlužnou částku ve výši 13.006 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 929 Kč. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 7. 2. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 13. 8. 2021 ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na jistině úvěru 3.418,91 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 163,78 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 1.601,35 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 303,70 Kč a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti 588,25 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. Žalobkyně dále požaduje zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, úroku vyčísleného od 8. 2. 2022 do 19. 10. 2022 z dlužné jistiny ve výši 477,44 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 19. 10. 2022 ve výši 311,05 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 3.418,91 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky ve výši 3.582,69 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 3.418,91 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 163,78 Kč, od 20. 10. 2022 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, a to s účinností ke dni 25. 11. 2022, což bylo žalované písemně oznámeno.2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno mj. na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 12. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako dlužníkem a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , jako věřitelem, pod č. , hodnota, . Na základě smlouvy žalovaná obdržela neúčelový hotovostní úvěr ve výši 7.000 Kč sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 15 % p. a. Tuto skutečnost žalovaná ani nezpochybňovala. Žalovaná se pak na základě smlouvy zavázala věřiteli vrátit poskytnutou částku s úrokem 674 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 3.430 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 642 Kč a inkasním poplatkem 1.260 Kč, vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 929 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Smluvní strany se dále dohodly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč za jednotlivou splátku.5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 27. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 4. 7. 2023.9. Z doložené žádosti žalované o úvěr ze dne 7. 12. 2020 pak soud zjistil, že žalovaná sdělila informace o své osobě tak, že je na mateřské/rodičovské dovolené, její příjmy činí 10.500 Kč měsíčně a měsíční výdaje činí 7.500 Kč (na bydlení u přítele 1.000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 6.500 Kč). Dále uvedla, že je svobodná a má jednu vyživovací povinnost. Uvedené informace měly být podle žádosti doloženy výměrem mateřské a výpisem z bankovního účtu. Žalobkyně však v průběhu řízení další doklady k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované soudu neposkytla.10. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nelze považovat za dostatečný a průkazný. V daném případě se předchůdce žalobkyně podle obsahu spisu sice poměry žalované a její schopností úvěr splácet zabýval, avšak nedostatečně. Pokud jde o výdajovou stránku, lze vycházet z údajů od žalované, že v době uzavření smlouvy bydlela u přítele (a uváděné náklady na bydlení ve výši 1.000 Kč tak mohou být v rámci takového soužití odpovídající) a její osobní náklady činily cca 6.500 Kč. Nelze však přehlédnout, že žalovaná deklarovala jednu vyživovací povinnosti a je otázkou, zda a jakým způsobem byly tyto zohledněny v uváděných výdajích (popř., zda a jaké bylo poskytováno výživné apod.). Předchůdce žalobkyně také nedoložil, že by zjišťoval a ověřoval případné další závazky žalované, a to alespoň v běžně používaných registrech. Vše za situace, kdy žalovaná byla na rodičovské dovolené a její příjmy spočívaly pouze v příslušných dávkách, uváděných ve výši 10.500 Kč. Poměry žalované tak měly být podle názoru soudu předmětem důkladnějšího ověření včetně případných poměrů přítele žalované, pokud žili ve společné domácnosti. Takto však předchůdce žalobkyně nepostupoval a posouzení schopnosti žalované úvěr splácet zůstalo přinejmenším neúplné a závěr o dostatečné bonitě žalované předčasný, když zde byly objektivně vzato pochybnosti, že příjmy žalované 10.500 Kč měsíčně jsou dostačující na úhradu všech výdajů žalované a jejího dítěte. Žalobkyně ani nepředložila výpis z bankovního účtu žalované, který měla k žádosti o úvěr doložit a soud tak neměl možnost z tohoto dokladu zjistit případné další relevantní skutečnosti.11. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele