8 C 21/2024-109 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2023 domáhal vůči žalovanému úhrady peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, , podle které byl žalovanému právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . poskytnut úvěr ve výši 200.000 Kč za dohodnutých podmínek. Žalovaný se zavázal úvěr, včetně poplatků a dohodnutých úroků splácet ve splátkách, které však řádně nehradil. Žalobce proto prohlásil úvěr za splatný ke dni 27. 12. 2020 v souladu se smluvními podmínkami. Žalobce uvedl, že do zesplatnění žalovaný uhradil 12.482 Kč a po zesplatnění žalovaný uhradil 73.140 Kč. Žalobce uvedl, že právní předchůdce zkoumal před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne , datum, .2. Žalovaný k žalobě uvedl, že úvěr obdržel a nesplácel jej proto, že byl nemocen. Ke svým aktuálním poměrům žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho mzda činí 17.000 Kč, ale v důsledku srážek ze mzdy na jiný dluh mu je reálně vypláceno 9.000 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že bydlí s bratrem v jeho domě, kterému místo příspěvku na bydlení hradí jídlo a má další běžné výdaje. Je proto schopen hradit dluh ve výši 1.200 Kč měsíčně.3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, . se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Z historie k úvěrovému účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že úvěr byl žalovanému dne , datum, ve výši 200.000 Kč poskytnut. Žalovaný se mimo jiné zavázal úvěr splácet ve splátkách po 2.961 Kč měsíčně ze svého účtu pod č. , č. účtu, .5. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalobce při uzavírání smlouvy disponoval informacemi o žalovaném, a to kontaktními a identifikačními údaji, údajem o platnosti občanského průkazu žalovaného, výpisem z insolvenčního rejstříku a údaji o dalších závazcích žalovaného u právního předchůdce žalobce a z registrů dlužníků (CCB). Žalovaný měl v době před poskytnutím úvěru u , právnická osoba, . kontokorentní úvěr s limitem 5.000 Kč se splátkou 150 Kč měsíčně a revolvingový úvěr s limitem 10.000 Kč se splátkou 500 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce vycházel z informací podle běžného účtu žalovaného pod č. , č. účtu, . Podle tohoto účtu činil jeho pravidelný příjem u zaměstnavatele , právnická osoba, 12.098 Kč měsíčně a byl poukazován na uvedený účet žalovaného.6. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že na jeho účet byl současně poukazována jeho mzda a rovněž mzda jeho matky u stejného zaměstnavatele. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 1. 7. 2020 do 31. 5. 2020 bylo zjištěno, že od , právnická osoba, byly každý měsíc poukazovány dvě platby s různými variabilními symboly, s tím, že např. platby ze dne 6. 9. 2019 byly označeny jménem žalovaného a jménem matky žalovaného , jméno FO, . Z výpisů z účtu bylo dále zjištěno, že průběžné příjmy zpravidla nepokrývaly průběžné výdaje a zůstatek na účtu ke konci měsíce byl převážně záporný. Žalovaný převážnou část finančních prostředků vyčerpal formou výběru v hotovosti.7. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem.8. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvy o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C-679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Z listin předložených žalobcem nevyplývá, že věřitel před poskytnutím úvěru učinil dostatečně podrobná šetření, neboť vycházel z údajů od žalovaného o jeho zaměstnání a výši mzdy, avšak skutečnou výši příjmů a výdajů žalovaného žalobce před poskytnutím úvěru podrobněji nezkoumal a vycházel tak z chybných závěrů, kdy do výše mzdy žalovaného započítával i mzdu třetí osoby. Současně žalobce nedoložil výpis z účtu za období těsně předcházející uzavření smlouvy o úvěru a ani nebylo zjištěno, že věřitel zkoumal skutečnou výši pravidelných výdajů žalovaného, který disponoval finančními prostředky převážně v hotovosti. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 200.000 Kč a uhradil a uhradil celkem 85.622 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné oboha