8 C 214/2024-77 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 24. 6. 2024 domáhal vůči žalované peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Podle smlouvy žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 29.000 Kč převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr žalobci vrátit v dohodnuté lhůtě spolu s příslušenstvím. Žalovaná požádala 4 x o odklad splatnosti o 120 dní a splatnost nastala ke dni 17. 9. 2023. Žalobce uvedl, že řádně zkoumal schopnost žalované hradit úvěr. Žalobce požadoval po žalované úhradu částky 36.415 Kč s úrokem z prodlení a smluvní pokutu ve výši 3.384,33 Kč.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, obdržela téhož dne částku 29.000 Kč a poté uhradila 4 x 7.250 Kč jako poplatek za odsunutí termínu splatnosti a poplatek 1.000 Kč inkasní agentuře. Žalovaná namítla neplatnost smlouvy o úvěru z několika důvodů, zejména z důvodu výše úroku 1.410,33 procent, která je v rozporu s dobrými mravy.3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne , datum, elektronicky úvěrovou smlouvou. Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 29.000 Kč převodem na účet žalované č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku 36.415 Kč do 20. 5. 2023. Podle přehledu bankovních transakcí a vyjádření žalované byla částka 29.000 Kč žalované převedena dne , datum, .4. Z přehledu transakce k účtu žalované č. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na účet žalobce č. , č. účtu, částku 7.250 Kč dne 20. 5. 2023, částku 7.250 Kč dne 28. 6. 2023, částku 7.250 Kč dne 25. 7. 2023 a částku 7.250 Kč dne 31. 8. 2023.5. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly žalobci známy následující skutečnosti: Podle bankovního výpisu žalované za období od 14. 3. 2022 do 10. 3. 2023 žalobce dovodil měsíční příjem žalované ve výši 627.816 Kč. Podle výpisu o posouzení úvěruschopnosti ke dni , datum, žalobce vycházel z údajů o 2 osobách v domácnosti žalované, o výdajích ve výši 4.250 Kč na půjčky, ve výši 5.000 Kč na bydlení, ve výši 3.000 Kč na další nezbytné výdaje. Dále žalobce vycházel z údajů o výši příjmu uvedeného žalovanou v částce 32.000 Kč, dovodil výši rezerv pro výdaje ve výši 500 Kč, výši minimálních výdajů ve výši 6.080 Kč a výši disponibilního příjmu ve výši 22.200 Kč. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že žalobce údaje žalovanou jakýmkoliv způsobem ověřoval.6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru poté, co je posoudil podle citovaných právních ustanovení, že žaloba není důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona o spotřebitelském úvěru., však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.16. Takto věřitel měl zkoumat a objektivně ověřovat výši tvrzených příjmů a výdajů, což v daném případě učinil pouze částečně tím, že spoléhal na informace získané z účtu žalované. Žalobce v této souvislosti měl učinit další úkony za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, např. ověřit doklady prokazující skutečnou výši příjmů a výdajů (pracovní smlouva, nájemní smlouva, inkaso, výše případné vyživovací povinnosti apod.) Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by taková objektivizující šetření učinil. Žalobce dokonce vycházel z údajů, které byly v zásadním rozporu, když žalovaná sama uvedla měsíční příjem ve výši 32.000 Kč, resp. měsíční výdaje ve výši 12.450 Kč a žalobce dovodil měsíční příjem žalované ve výši 627.816 Kč, resp. měsíční výdaje ve výši 9.800 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že úkony směřující ze strany věřitele k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka jsou nedostatečné a smlouva o úvěru je v důsledku toho podle § 580 pro rozpor se zákonem neplatná.17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba by mohla být důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijala žalovaná jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. V řízení však bylo zjištěno, že žalovaná získala 29.000 Kč a uhradila celkem 29.000 Kč (4 x 7.250 Kč). Žalovaná tedy žalobci částku odpovídající bezdůvodnému obohacení žalobci již vrátila a žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. V řízení úspěšné žalované vznikly náklady v souvislosti s právním zastoupením tvořené odměnou za právní zastoupení ve výši 8.100 Kč (3 x 2.700 Kč, § 7, 11 odst. 1 za převzetí věci, sepis vyjádření a účast u jednání podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč, podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou cestovného ve výši 2.772,90 Kč za cestu z , adresa, a zpět osobním automobilem (2 x 142 km, prům. spotřeba 10,2 l/100 km, PHM 38,20 Kč/l, 5,60 Kč/km podle vyhl. č. 398/2023 Sb.), náhradou za ztrátu času na cestě k jednání a zpět podle § 14 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 800 Kč (8 x 100 Kč) a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 2.640,30 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.19. Soud nepřiznal zástupci žalované odměnu za právní zastoupení za další