8 C 219/2023-100 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 24. 4. 2023 (původně Okresnímu soudu v Olomouci) domáhal vůči žalované peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené pod [číslo]. Podle smlouvy žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 24.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr žalobci vrátit v 48 měsíčních splátkách po 1.967 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila žádnou splátku a podle smlouvy se dluh stal celý splatný ke dni 15. 6. 2020. Žalobce proto požadoval kromě dohodnutých splátek i úhradu smluvní pokuty a dalších dohodnutých poplatků. Žalobce uvedl, že řádně zkoumal schopnost žalované hradit úvěr. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, neuvedla žádná tvrzení a nenavrhla žádné důkazy, přestože jí žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvou formulářového charakteru pod [číslo] Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 24.000 Kč převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala mimo jiné uhradit 48 měsíčních splátek po 1.967 Kč. Podle dokladu o vyplacení úvěru žalobce žalované na účet [číslo] [bankovní účet] úvěr ve výši 24.000 Kč dne [datum] poskytnul. 4. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly žalobci známy následující skutečnosti: Podle listiny [název] [listiny] ze dne [datum] žalovaná uvedla své identifikační a kontaktní údaje, dále údaje o výši příjmů (10.000 Kč rodičovská) a výdajů (6.410 Kč). Podle výpisu ze systému SOLUS neměla žalovaná evidovány žádné dlužné splátky a podle výpisu informací ze systému NRKI měla žalovaná skóre (příznak) stanoven na hodnotu 334 s dodatkem, že jde o„ menší riziko, lepší segment klientů“. Žalobce neověřoval informace poskytnuté žalovanou. <i>5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>7. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.</i> <i>8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru poté, co je posoudil podle citovaných právních ustanovení, že žaloba není důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona o spotřebitelském úvěru., však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. 15. Takto věřitel měl zkoumat a objektivně ověřovat výši tvrzených příjmů a zejména výdajů, což v daném případě učinil pouze částečně tím, že spoléhal na informace získané od žalované. Žalobce v této souvislosti měl učinit další úkony za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, např. ověřit doklady prokazující skutečnou výši jeho výdajů (nájemní smlouva, inkaso, výše případné vyživovací povinnosti apod.) Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že úkony směřující ze strany věřitele k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka jsou nedostatečné a smlouva o úvěru je v důsledku toho neplatná. 16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala čerpáním úvěru 24.000 Kč a uhradila celkem 0 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 24.000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem. V daném případě soudem nebylo zjištěno, že žalovaná není schopna uhradit dluh ve lhůtě podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a soud proto uložil žalované uhradit dluh v právě takové lhůtě. 17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byl při zohlednění zamítnuté části žaloby a částečného zpětvzetí žaloby poměr úspěchu obou stran téměř shodný a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III.