8 C 27/2024-81 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 10. 2023 se žalobce domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému částku 150.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci úvěr spolu s úrokem a poplatky v měsíčních splátkách po 3.137,80 Kč měsíčně po dobu 96 měsíců. Žalovaný však dohodnuté splátky řádně a včas nehradil. Dluh se stal na základě smluvních podmínek splatný dne 20. 3. 2023. Žalobce požadoval zaplacení částky 149.320,68 Kč s příslušenstvím.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že částku 150.000 kč skutečně obdržel za účelem úhrady nákladů na zajištění bydlení a automobilu. Pak ale přišel o příjem a nebyl schopen dluh pravidelně hradit. Žalovaný ke svým aktuálním poměrům uvedl, že má příjem ve výši asi 25.000 Kč a chce, Anonymizováno, dluh uhradit i s ohledem na skutečnost, že očekává narození dítěte. Žalovaný požádal o možnost hradit dluh ve splátkách po 5.000 kč měsíčně.3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , název, bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr z účtu, tel. číslo, , číslo, ve výši 150.000 Kč na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného. Žalovaný se mimo jiné zavázal k úhradě měsíčních splátek včetně pojištění v celkové výši 3.137,80 Kč po dobu 96 měsíců.5. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 30. 6. 2022 do 31. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 8.140,26 Kč.6. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že při uzavírání smlouvy o úvěru s žalovaným disponoval informacemi o žalovaném, neboť vedl jeho běžný účet č. , č. účtu, .Podle výpisu z tohoto účtu za období od 30.12.2021 do 2.6.2022 bylo zřejmé, že jediný pravidelný příjem žalobce činila mzda průměrně ve výši 21.553 Kč měsíčně, žalovaný se ocitl opakovaně v nedovoleném debetním zůstatku (žalobcem byl sankcionován úrokem z prodlení z nepovoleného debetu), měl neuhrazený jiný úvěr u žalobce pod číslem, tel. číslo, s nesplacenou jistinou přes 15.000 Kč a se dlužnou splátkou po splatnosti v měsíci, kdy byl úvěr poskytnut.7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).11. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C-679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.16. Žalobce jako věřitel však neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil skutečnou majetkovou situaci žalovaného, zejména výši jeho pravidelných a předvídatelných výdajů. I přes neúplně zjištěné skutečnosti žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 150.000 Kč (téměř 8x převyšující jeho měsíční příjem) na období 8 let. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 150.000 Kč a uhradil 8.140,26 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 141.859,74 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta.18. Žalobci nebyl přiznán ani úrok z prodlení z dlužné částky, neboť podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, není povinen spotřebitel vrátit poskytnutou jistinu podle neplatné úvěrové smlouvy, či podle výzvy věřitele, nýbrž v době přiměřené jeho možnostem a spotřebitel se tak nemůže dostat do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobci proto nebyl přiznán úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť do prodlení s plněním dlužné částky by se žalovaný dostane až uplynutím lhůty, kterou stanoví svým rozhodnutím soud (podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, pod sp. zn. 33 Cdo 3775/2021).19. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. V daném případě měl žalobce úspěch ve věci téměř úplný (v jistině) a soud proto zavázal žalovaného k úhradě žalobcem zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.974 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 21.300 Kč (3 x 7.100 Kč, § 7, 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč, podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrady DPH ve výši 21 % v částce 4.662 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady řízení žalobce činí částku 32.836 Kč.20. Soud současně vyhověl žádosti žalovaného a stanovil lhůtu pro plnění dlužné částky a nákladů řízení delší, než je uvedena v § 160 odst. 1 o.s.ř. (tři dny od právní moci rozsudku). Žádosti soud vyhověl s ohledem na majetkové a osobní poměry žalovaného, na základě kterých žalovaný není schopen uhradit celou částku najednou a současně je důvodné očekávat, že žalovaný bude stanovené splátky pravidelně hradit, když nárok nečinil sporným a projevil vůli dluh uhradit dobrovolně ve splátkách, jejichž výši sám navrhl.