8 C 60/2024-82 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2023 domáhal vůči žalovanému úhrady peněžitého plnění na základě smlouvy o kontokorentním úvěru do 100.000 Kč uzavřené dne , datum, , podle které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr na jeho běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr, včetně poplatků a dohodnutých úroků splatit v dohodnuté lhůtě. Žalovaný však přečerpal dohodnutou výši kontokorentního úvěru a ani přes výzvu svůj dluh neuhradil. Žalobce proto prohlásil úvěr za splatný ke dni 1. 3. 2023. Ani poté žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalobce uvedl, že zkoumal před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 100.000 Kč k účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se mimo jiné zavázal ke splacení úvěru ve lhůtě do jednoho roku ode dne, kdy započne čerpání úvěru.5. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 1.8.2022 do31.3.2023 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši celkem 238.347,76 Kč a na svůj dluh uhradil celkem 142.499,61 Kč. Konkrétně podle uvedených výpisů žalovaný vyčerpal za srpen roku 2022 částku 151.327,71 Kč, za září roku 2022 částku 67.949,07 Kč, za říjen roku 2022 částku 18.170,58 Kč, za listopad roku 2022 částku 0 Kč, za prosinec roku 2022 částku 900 Kč za leden a únor roku 2023 částku 0 Kč, a to bez žalobcem vyúčtovaných úroků, úroků z prodlení a poplatků. Žalovaný dále uhradil za srpen roku 2022 částku 49.791,99 Kč, za září roku 2022 částku 69.545,62 Kč, za říjen roku 2022 částku 19.899 Kč, za listopad roku 2022 částku 0 Kč, za prosinec roku 2022 částku 2.471 Kč za leden částku 0 Kč a za únor roku 2023 částku 32 Kč.6. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalobce při uzavírání smlouvy disponoval informacemi o žalovaném, a to kontaktními a identifikačními údaji, údajem o zaměstnavateli žalovaného a jeho výši příjmu 30.000 Kč měsíčně Podle uvedených výpisů z běžného účtu žalovaný nevyužíval svůj běžný účet č. , č. účtu, k zasílání mzdy.7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).12. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvy o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C-679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Z listin předložených žalobcem nevyplývá, že věřitel před poskytnutím úvěru jakákoliv taková objektivizující šetření žalovaného učinil, neboť vycházel z údajů od žalovaného o jeho zaměstnání a výši mzdy, avšak skutečnou výši příjmů a výdajů žalovaného žalobce před poskytnutím úvěru podrobněji nezkoumal. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 238.347,76 Kč a uhradil a uhradil 142.499,61 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 95.848,15 Kč. Z důvodu neplatných smluv však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem. V daném případě nebylo soudem zjištěno, že není v možnostech žalovaného dluh uhradit v zákonné lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a lhůta k plnění byla proto určena právě podle tohoto ustanovení.18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 87 % (95.848,15 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 13 % (14.274,99 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl