9 C 283/2023-65 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu 29. 6. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 33.451 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.955,06 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 14.631,08 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23.886,29 Kč od 24. 6. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 23.886,29 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení ze smlouvy o zápůjčce č. , číslo, uzavřené , datum, právní předchůdce žalobce , právnická osoba, a žalovaný. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 45.000 Kč, který byl žalovanému vyplacen v hotovost v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatky za poskytnutí finanční částky v celkové výši 34.551 Kč, tvořené 29 % úroku p.a. kapitalizovaným za dobu řádného splácení částkou 14.831 Kč, odměnou za zpracování, administrativní činnost a fexibilní splácení ve výši 16.534 Kč a poplatky za zákaznický účet a komfortní splácení ve výši 3.186 Kč formou 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3.315Kč s poslední splátkou 18.3.2021 a neocitnout v prodlení. Žalovaný své závazky porušil tím, že opakovaně neplnil a ocital se v prodlení. Dlužná jistina činila k 18.3.2021 celkem 23.886,29 Kč a dlužné poplatky 12.364,71 Kč. Po 18.3.2021 žalovaný zaplatil 800 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla žalobci , právnická osoba, postoupena smlouvou z , datum, , která nabyla účinnosti , datum, a žalovaný byl o postoupení pohledávky informován. Po postoupení pohledávky do podání žaloby žalovaný zaplatil 23.3.2023 částku 2.000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k zaplacení 33.451 Kč, tvořených jistinou ve výši 23.886,29 Kč a poplatky 9.564,71 Kč, kapitalizovaných úroků 14.631,08 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.955,06 Kč a úroků ve výši 29 % z jistiny od 24.3.2023 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,25 % z jistiny od 24.3.2023 do zaplacení a nákladů řízení. Žalovaný nezaplatil.2. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalovaný se bez předchozí řádné a včasné omluvy přes poučení soudu k jednání nedostavil.3. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a provedl žalobcem navrhované důkazy. Z takto provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.4. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a původním věřitelem žalovaného , právnická osoba, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , resp. , datum, , přílohou smlouvy a dokladem o úhradě dohodnuté ceny pohledávek.5. Z oznámením o postoupení pohledávek z , datum, bylo prokázáno, že žalovaný byl o změně v osobě věřitele , právnická osoba, informován a vyzván k úhradě částky 71.656,78 Kč ze smlouvy č, , číslo, do deseti dnů na účet č. , č. účtu, , VS, tel. číslo, .6. Ze „Zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr“ z , datum, bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, nemá vyživovací povinnosti, je invalidní důchodce, má jediný zdroj příjmu 11.121 Kč invalidního důchodu, přesto tvrzeného dalším blíže neuvedeným příjmem 8.000 Kč a měsíčními výdaji 2.500 Kč.7. Ze smlouvy o zápůjčce „, název, uzavřené , datum, žalovaným a , právnická osoba, jako věřitelem bylo prokázáno, že věřitel poskytla žalovanému na základě jeho žádosti v hotovosti, v den podpisu smlouvy částku 45.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit 79.551 Kč, sestávajících z jistiny 45.000 Kč a souhrnných poplatků 34.551 Kč za úrok 14.831 Kč, administraci 16.534 Kč a vedení účtu a komfortní splácení 3.186 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.315 Kč, s poslední splátkou 3.306 Kč.8. Z „Tabulky umoření“ ke smlouvě č. , číslo, bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil na výše uvedený účet smlouvy celkem 32.551 Kč.9. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.11. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku.16. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z prokázaných tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 45.000 Kč a dle přehledu plateb na účet zaplatil 44.100 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, nejen lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, ale i zkoumáním osobních a majetkových poměrů žalovaného, příjmů a výdajů jeho domácnosti a vyživovacích povinnosti a případných další závazky. Z karty zákazníka je zcela zjevné, že žalovaný je invalidní důchodce, s invalidním důchodem ve výši 11.121 Kč uváděným jako jediný zdroj příjmu, přesto ve stejné kartě je uváděn „dalším příjmem 8.000 Kč“. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany věřitele právního předchůdce žalobce nedošlo k řádnému odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) a proto shledal smlouvu neplatnou. Žalobci přiznal pouze bezdůvodné obohacení žalovaného o částku 900 Kč, představující rozdíl mezi plnění právního předchůdce žalobce bez právního důvodu poskytnutým žalovanému ve výši 45.000 Kč a žalovaným zaplacenou částkou 44.100 Kč a (výrok I. tohoto rozsudku) dluží tedy 900 Kč.17. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromo