9 C 337/2023-53 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 7. 8. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 31.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31.500 Kč od 16. 12. 2022 do zaplacení, ze smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému po prověření úvěruschopnosti poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč, splatný nejpozději dne 15. 12. 2022. Žalovanému byla částka vyplacena převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, poté co původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením VS , var. symbol, . Žalovaný poskytnutou částku nevrátil. Žalobce nabyl výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou , datum, původním věřitelem žalovaného , právnická osoba, a žalobcem, o čemž byl žalovaný žalobcem informován. Žalovaný přes upomínky neuhradil nic a neplnil ani po předžalobní výzvě zaslané mu žalobcem. Žalobce navrhl, aby věc byla podle § 115a) o.s.ř. rozhodnuta bez nařízení jednání.2. Okresní soud v Prostějově vydal ve věci elektronický platební rozkaz, kterým žalobě zcela vyhověl. Platební rozkaz však byl podle § 173 odst. 2 za použití § 174 odst. 3 o.s.ř. zrušen a bylo nařízeno jednání, ke kterému se nedostavil žádný z účastníků.3. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. když dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, bylo zjištěno, že žalobci byla původním věřitelem žalovaného postoupena pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy č. , číslo, ve výši 28.579 Kč a žalobce je tak k podání žaloby aktivně legitimován.5. Z oznámení žalobce o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. , číslo, zaslané žalovanému , datum, bylo prokázáno, že žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn.6. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené věřitelem , právnická osoba, a žalovaným , datum, bylo prokázáno, že se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský, neúčelový úvěr ve výši 25.000 Kč, s jednorázovou splatností 20. 4. 2022 při zápůjční úrokové sazbě 281,85 % p.a. odpovídající úroku 5.175 Kč, při RPSN 888,5 % a délce splatnosti 30 dnů a celkové částce k zaplacení bez prodloužení ve výši 30.175 Kč.7. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené věřitelem , právnická osoba, a žalovaným , datum, bylo prokázáno, že se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský, neúčelový úvěr 25.000 Kč, s jednorázovou splatností 19. 6. 2022, při zápůjční úrokové sazbě 83, % p.a. odpovídající úroku 5.175 Kč, při RPSN 1 036,1 % a délce splatnosti 90 dnů a celkové částce k zaplacení bez prodloužení ve výši 30.175 Kč.8. Z potvrzení ze dne , datum, o provedené platbě bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na účet právního předchůdcem žalobce č. , č. účtu, z účtu č. , č. účtu, verifikační platbu ve výši 1 Kč pod VS , var. symbol, .9. Z výpisu z účtu u , peněžní ústav, č. , č. účtu, ze dne , datum, majitele účtu , právnická osoba, bylo prokázáno, že na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, byla připsána částka 25.000 Kč.10. Z výzvy žalobce k úhradě před podáním žaloby z 18. 5. 2023 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě „neuhrazené jistiny 28.579 Kč a nákladů na vymáhání 6.194 Kč do tří dnů na účet , č. účtu, , VS , var. symbol, .“11. Z obsahu spisu nevyplývá, že žalovaný žalobci něčeho uhradil.12. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.14. Podle § 3 písm.) zákona č. 145/2010 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou věřiteli známy, s výjimkou nákladů na notáře.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. (§ 1968 věta prvá o. z.)18. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízení. Neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. (§ 1970 o. z.)19. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z prokázaných tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný přijal na svůj účet od právního předchůdce žalobce částku 25.000 Kč a dle obsahu spisu neuhradil nic. Obsah smlouvy o úvěru a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.) a aktuální judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C-679/18), podle kterých byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce však předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, nejen lustrací v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, ale i zkoumáním osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalovaného. Dle provedených důkazů měl žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřené obdobné smlouvy již v roce 2021. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) a smlouva o spotřebitelském úvěru je tedy neplatná.20. Z výše uvedených důvodu proto soud zavázal žalovaného pouze k vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal, ve výši 25.000 Kč (výrok I. tohoto rozsudku)21. Ve zbývající části 6.500 Kč a požadovaném příslušenství (ode dne splatnosti úvěru do podání žaloby) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.22. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta.23. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku.24. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy vě