9 C 348/2023-73 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 12. 6. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 14.744,73 Kč se zákonným 6úrokem z prodlení z částky 14.744,73 Kč ve výši 15 % ročně od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 696,84 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12.692,11 Kč, nákladů spojených pohledávky ve výši 217 Kč a částky 1.695,64 Kč a nákladů řízení. Dle žaloby uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, . , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly předpisy splátek. Na základě smlouvy obdržel žalovaný hotovost ve výši 17.000 Kč, kterou převzal a podpisem na smlouvě převzetí potvrdil. Žalovaný se zavázal uhradit příslušný úvěr spolu se souhrnnými poplatky za celkovou dobu trvání 14.598 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasních poplatků. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit do 22. 9. 2022 částku 31.598 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 2.257 Kč. Smlouva byla uzavřena na žádost žalovaného, poté co zaslal své osobní údaje. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinnostech plynoucích z úvěrové smlouvy získal žalovaný ve formuláři pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně a včas, uhradil pouze 4.858 Kč. Dostal se tak do prodlení s úhradou částky 26.740 Kč, představující součet jistiny 14.744,73 Kč a smluvního příslušenství 11.995,27 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn a splatnost tedy nastala 22.9. 2022. Dne , datum, původní věřitel a žalobce uzavřeli rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, s účinností od , datum, , její součástí byl seznam postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobce po zvážení všech okolností požadoval nesplacenou jistinu 14.744,73 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1.225,27 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutý úvěr 6.794,10 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1.353,74 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2.622,16 Kč. Postoupený smluvní úrok za poskytnuté finanční prostředky ve výši 696,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 696,84 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.022,65 Kč. Žalobce rovněž požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné, celkem tak 1.695,64 Kč.2. Okresní soud v Prostějově vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě zcela vyhověl. Platební rozkaz byl podle ustanovení § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.3. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla mu stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně.4. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav5. Ze Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a dohodě o úplatě uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalobcem dne , datum, resp. , datum, , byla prokázána aktivní legitimace žalobce.6. Z žádosti o úvěr a smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byl dne , datum, v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 17.000 Kč a žalovaným podpisem smlouvy převzetí úvěru potvrdil. Podle smlouvy se žalovaný zavázala zaplatit věřiteli poplatek za zápůjčku ve výši 14.598 Kč, tj. celkem (vč. jistiny úvěru) částku 31.598 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 2.257 Kč, při poslední splátce 22.9.2022.7. Dle tvrzení žalobce žalovaný věřiteli zaplatil 4.858 Kč.8. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (§ 2395 o. z.)9. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; nezurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. (§ 2398 o. z.)10. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (§ 2399 o. z.)11. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaná jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“15. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“16. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu