6 C 104/2025-67 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 24. 7. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 19.957 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.000 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, . Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované úvěr v celkové výši 12.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 30. 4. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzvána k okamžité úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 1. 5. 2024. Předmětem návrhu je pohledávka v celkové výši 19.957 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 12.000 Kč a smluvního úroku 7.957 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po datu splatnosti úvěru z nesplacené jistiny. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu právním předchůdcem žalobkyně a následně i žalobkyní prostřednictvím výzvy k plnění před podáním návrhu odeslané dne 15. 1. 2025. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná odpor. V něm namítala nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, kdy uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru považuje za neplatnou a nemohlo proto tak dojít k postoupení neexistující pohledávky na žalobkyni. Žalované bylo navíc postoupení pohledávky oznámeno žalobkyní, avšak postoupení nebylo prokázáno např. předložením smlouvy o postoupení a nemůže být účinné. Uzavřenou smlouvu považuje žalovaná za absolutně neplatnou z důvodu výše sjednaného úroku, které jsou v nemravné výši. Ze strany předchůdce žalobkyně rovněž nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou dne , datum, . Předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 12.000 Kč a žalovaná se pak zavázala úvěr vrátit v minimálních měsíčních splátkách 2.573 Kč. Zápůjční úroková sazba byla dohodnuta na 200 % ročně.4. Z výpisu z účtu u , právnická osoba, . soud zjistil, že žalované byla částka úvěru 12.000 Kč odeslána na účet uvedený ve smlouvě dne , datum, . Podle obsahu spisu žalovaná dosud tuto částku nevrátila (netvrdila ani neprokázala nic jiného).5. Te smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek z postupitele na postupníka formou dílčích smluv. Za uzavření dílčí smlouvy se přitom považuje mj. doručení datové pásky postupníkovi (čímž se rozumí datový soubor jehož obsahem je soubor jednotlivých pohledávek, které mají být předmětem postoupení dle dílčí smlouvy). K tomu byla doložena příloha se seznamem postupovaných pohledávek včetně pohledávky za žalovanou s uvedením č. smlouvy , Anonymizováno, a výší pohledávky vyčíslené na 19.957 Kč.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobkyně žalované oznámil, že dne , datum, došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek s žalobkyní a vyrozumívají proto žalovanou byla předmětná pohledávka (vyčíslená na 22.815 Kč včetně jistiny, poplatku, penále a úroku) postoupena. Výzvou ze dne 15. 1. 2025 pak byla žalovaná vyzvána před podáním žaloby k úhradě částky 22.815 Kč a nákladů právního zastoupení, vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené se společností , právnická osoba, , a to do tří dnů. Odeslání písemností na adresu bydliště žalované bylo prokázáno podacím lístkem ze dne 15. 1. 2025.7. Žalobkyně ještě předložila výzvu ze dne 30. 4. 2024, podle níž předchůdce žalobkyně oznámil žalované zesplatnění úvěru ke dne 30. 4. 2024 a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Doklad do odeslání výzvy předložen nebyl.8. Žalovaná k důkazu doložila korespondenci s předchůdcem žalobkyně či žalobkyní ze dne , datum, a , datum, , v níž mj. dovozovala z důvodů namítaných v tomto řízení neplatnost smlouvy a žádala o sdělení č. účtu k zaslání jistiny dlužné částky 12.000 Kč, resp. žádala o prokázání postoupení pohledávky žalobkyni.9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.10. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. V posuzované věci žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy, a to ani na výzvu soudu (žalobkyně sama uvedla, že dokumentací ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované včetně lustrace v příslušných databázích či ověřování jejích příjmů a výdajů nedisponuje). Soud pak nutně uzavřel, že posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdce žalobkyně nebylo prokázáno.14. K tomu lze dodat, že v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na věřiteli. Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.15. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, př